Začátky
Jako každý rok si dávám nějaké cíle, i letos tomu nebylo jinak.
Letos chci na kole najet víc jako loni, i protože mi doma stojí silnička. Chtěl jsem jsem se trošku podívat na běhání a i v bazénu tomu dát více jak roky předtím. Samozřejmě s cílem abych na triatlonech nejezdil vzadu, ale pohyboval se alespoň v pěkném středu startovního pole…
Plán je jedna věc, realita druhá. Ale…
Začátkem ledna makám na baráku a přitom mi spadne 30kg tvárnice na stehno, což 14dní rozdejchávám.
.
18.ledna jsem se nechal ukecat na zimní bajkové závody a tak jsem oprášil MTB a vyrazil mrznout do Hradce Králové na Cyklomaraton tour. Zima před závodem neskutečná, sice sníh není, ale bláta občas po náboje. Dávám si delší trasu 40km, klasicky mi berou křeče do zadních stehen-už s tím musím začít něco dělat.
1.února si na basketu kurvím kotníky, dostávám na měsíc sádru, depka totální. Ještě že občas zajdu do posilovny, jinak by mě z toho hráblo.
Z kraje března odjíždím rozhýbat nohu do Tater. Výřivky, procházky, zkouším i prohnat snowboard.
V polovině března je tradiční plzeňský běh – Norbiho 12ka, aneb Krkavec je taky kopec.
Ačkoliv kotník stále oteklý a v bolestech, tak se dva dny před závodem rozhoduju, že do toho půjdu. Přijel Perry z Nejdku, přeci ho v tom nenechám samotnýho.
Následuje měsíc rozhejbávání kotníku, zkouším běhat kratší trasy, občas protáhnu silničku, proložím nějakým bazénem.
Další závod dávám až na konci dubna a to 10ku běhu na RunTour v Českých Budějovicích. Horko neskutečný, hlavně to nepřehnat s oblečením. Běží se mnou Jirka Staněk. Chytám se ho a celý závod mě táhne. Odpadám až na poslední občerstvovačce, nicméně ho mám pořád na dohled. Poslední kilometr zkouším natáhnout krok a trochu z jeho náskoku stáhnout, ale v tom horku to nejde. Za 51 minut jsem nakonec šťastnej.
Týden na to se jede v Dobřanech dual slalomový závod a protože to mám za humny, tak se jedu projet. Potkávám bandu známých tváří, nakonec pěknej závod na pěkný trati.
17.května přichází závod na který se hodně těším- Sokolovský Bahňák. Už loni jsem chtěl jet, ale vyšlo to až letos. Startovka vyprodaná už 2 měsíce dopředu.
I přes chladný počasí (vzduch 8 stupňů, voda 2cm) si to to užívám. Závod celej v extrému. Samozřejmostí jsou přilepený boty k nohám, přilepený kraťasy. Bahno ve všech dutinách J, ale zjišťuji že dost lidí nechávám za sebou, tak zas tak hrozně na tom nejsem. Rozhodně do příštího roku už vím kde mohu přidat, kde by šel nějaký čas nahnat. Závod ale perfektní, hodně dlouho jsem nic podobného neviděl! Více takových závodů!
V pondělí si ale utrhávám něco na zádech, totálně zablokovaný krk. V úterý letím do nemocnice, dostávám injekci a tablety po kterých celý týden prospím L
V sobotu 24.5. už ale stojí na startu Karlovarského půlmaratonu. Zatejpované snad všechny části těla, ale jdu do toho. Očekávám, že to bude bolet, ale co je dneska zadarmo.
V KV nejdříve průtrž že to málem spláchlo celý město, nakonec se ale ještě před startem udělá horko že by člověk brečel. Čím míň na sobě, tím líp. V 18:00 jdeme na to.
Mám poměrně dobrou pozici na startu v bloku B, cca 3500 lidí na startu, atmosféra před startem by se dala krájet, ale už slyším výstřel a za zvuku Vltavy vybíháme. Rozbíhám poměrně rychle, horko je ale neúprosné, hlavně nezapomínat hodně pít. Na 10ce jsem za 53minut. Na 12-15tém km mi trochu tuhnou nohy, 17 a 18km se mi ale už běží zase dobře, mávám na rodinný fans a říkám si že už jen kousek, čas ukazuje 1:40 a to mi říká že svůj cíl pod 2hod splním s přehledem. Poslední 2km ale tuhnu tak, že nemůžu skoro ani běžet, nohy sotva tahnu, poslední občerstvovačka nemá ani jídlo ani vodu, takže poslední kopeček sotva vylezu po čtyřech. Posledních 500metrů ještě trochu rozbíhám, čas ale bohužel 2:01. Aspoň vím, že stále mám velké rezervy a že je třeba víc trénovat. V září a říjnu běžím dvě půlky, tak tam už to pod dvě hodiny padnout musí.
Týden po Varské půlce je v Plzni Chlum 3x jinak. Ale skáče na mě chřipka a tak jen fotím a podporuji Olu.
7.6. tedy o týden později už jsem zdráv a tak jdu opět v Plzni na běh Krkavec 3x jinak. Teploty 30 stupňů, slunce pere a my se pereme s kopcem. Každopádně super závody.
Na neděli 8.6. hlásí počasí v telefonu tropy, ale v Plzni je další akce, a to nejde odmítnout. Cyklomaraton tour Aimtec race tedy bajkové závody. Pár dní před kupuji nové horské kolo, tak už se na závod třesu. Přechod z 26 na 29 palců kol je tedy velký, ale musím kolo jedině pochválit. Jede super. Závod startuje v pravé poledne, když už je pěkných 34 stupňů. Přihlašuju se na dlouhou trasu (50km). V tom horku závod masakr, od 15km opět křeče v pravém stehně, tedy musím zvolnit a nohy točit, nic na sílu. Závod ale dávám, i s minimálně 6 bidony vody v sobě.
