Vltava Run podruhé 360km

Loni se nám tady strašně líbilo, a tak jsme v den
otevření seděli u registrace a čekali, až to spustí... za 20s bylo 350 týmů
vyprodáno a my stejně po 4s stihnuli druhou cenovou relaci za 15tisíc. Ano je
to raketa za startovné, ale ta akce je prostě týmová a boží.

Jdeme ve stejném složení jako loni, jen místo Lubky jde
Julča. Tedy 11 lidí co už ví, jak to bude bolet...

První auto ve složení Tea, Marek, Kačka a Jindra jsou na
místě od pátku a posílají fotky s pivem už v pátek večer. Druhé auto
Bára, Ája, Julča a Lukáš a naše auto s Olu, Palačinkou a Davidem
přijíždíme v sobotu ráno před startem. Letos máme start posunutý o 1,25hod
dopředu, což vítáme. Aspoň nebude v Praze až v neděli večer.
V 9:00 to odpaluje jako loni na startu Kačka. Jedeme na druhý a třetí úsek
fandit. Viděli jsme, jak Kačka chodila do kopců, Jindra jak měl maratónskou zeď
na druhém km a ještě start Marka. Pak už se šláplo na pedál a jelo na Lipno
vstříc smažáku a pivu. Jenže smažák nebyl a nahradil ho trapný guláš
s pěti.

Následovalo trochu spánku u Lipna a nabrání sil na můj první úsek.
Nervozita před startem by se dala krájet, jak člověk furt čeká na předávku.
Julča za chvíli přilítne na kopec a já jdu na to. Přesně vím, do čeho jdu a jak
ten první dlouhý kopec bude bolet. Ale sezobávám na trati jednoho běžce za
druhým a běžím, co to jde. A zase si dávám v hlavě cíl, ať mě nikdo
nepředběhne (loni jsem byl předběhnut 2 běžci za celý VR). Trasa stejná,
značení super, ani to netrvalo tak dlouho a jsem v cíli. Tempo 4:35 na
těch kopečkách je přijatelný. Pak rychle na předávky zbytku auta, vše klape jak
má... ani nemrkneme a máme hotovo a frčíme v autě na místo noční předávky do
Hněvkovic, Kolodějů. Tam zajdeme na řízek a dvě do hospody a v 22:00
usínáme pod širákem na louce u ZŠ. Romantika s Palačinkou ;-)

Za hodinu budí všechny pořadatelé a majitel pozemku a
všechny vyhazuje. My naštěstí ležíme pod mezí a nás nevidí. Já byl tak tuhej,
že jsem to neslyšel a vyprávěl mi to Vašek po probuzení v 2h ráno. Olu pro
jistotu spala v autě. David bůhví kde.

Na první noční úsek vyběhne jako loni Palačinka, když ho
budí Lukáš - Vašíku vstávej. Následuje David a Olu už mi pleská na ruku
startovní kolík, když už začíná pomalu svítat. Tedy vybíhám téměř za tmy a
během běhu romantika v podobě budícího se světla. Na 10km trať která vede
5km do kopce a 5km z kopce jdu zas pln odhodlání nenechat se nikým
předběhnout. Kazí mi to kluk, kterej mě předběhne hned po startu, ale nedám to
zadarmo a jdu furt 10-20m za ním a postupně předbíháme jednoho človíčka za
druhým. 800m před vrcholem kopce kluka předbíhám a dolů ženu co to jde. Tempo
cca 3:50/km si ale vybírá svojí daň a jí si zkurvím lýtko. Průměrné tempo na
celý běh vydrželo 4:26. Předávám kolík Tee a jdu umřít. Tahle etapa byla zlo.

Auto má splněno a pánské osazenstvo auta prahne po návštěvě
Lídlu v Sedlčanech, kde chceme samozřejmě tvarohovej závin a kávu. Já bych
to bez toho závinu fakt už nezvládnul :-)

Tedy hodinku dřímneme před Lídlem na paloučku a po otvíračce
se jdeme občerstvit. Následuje přesun na poslední velkou předávku. Tady opět
dřímnu :-) pak zatejpuju nohu, převlečeme do běžeckého, jukneme jak autobusák
nabourá do auta a celou předávku totálně zablokuje a pak už vyjedeme vstříc
běhu.

Je odpoledne a horko odporný, když mě na 34 úseku doběhne do
cíle Olu, tak ani neví že doběhla do cíle a padá do pangejtu. Chvíli jí tam
polejváme vodou a celou mátožnou odtáhneme do Vltavy. Až tam se trochu probere.
Rychle šup do auta a rychle na poslední můj úsek. Čeká mě to nejdelší z letošního
VR. 12km po totál rovině až do Prahy. Nekončící roviny, nula stínu. Vybíhám
proto raději s malou petkou v ruce, což byla dobrá volba a teď vím,
že bych to bez ní nedal. V půlce trati mám vypito a na tom slunci na mě
jdou mdloby.. na 10km uprosím kolemjdoucí holku o napití, protože jinak bych
tam omdlel. Lýtko táhne a já se táhnu...

Naštěstí se do toho cíle nějak doplazím... tempo nakonec v průměru
4:32/km.

V cíli je nakonec jsem dřív než je tam tým... navíc se
jedno auto nasralo na naše, kvůli tomu že jsme chtěli část lidí svést na
předávku, aby se to stíhalo kvůli zácpě před prahou. Tedy já v cíli vyšťavenej
a na blití, lýtko utržený a do toho dusná atmoška. No popravdě mi to zkazilo
dojem z VR a to byl přitom celej víkend super. Až na tu tečku...

Nicméně to byla opět super akce, kdy se spojí běh do super
solidní týmové akce, kdy všichni táhnou za jeden provaz. A ta únava a nevyspání
za to stojí ;-)