Venice maraton Benátky - 10km závod

O závodu v cizině jsem mluvil už déle a v hlavě
jsem měl, že bych chtěl 2x do roka zkusit něco většího v cizině.
S tím, že jaro vždy něco blíž (Německo, atd.) a podzim dál.

A tak když v létě dostala Tea s Markem svatební
dar závody v Benátkách (né nad Jizerou) a říká nám pojeďte taky, tak my na
to JO, PROČ NE! JEDEM! :-)

Přihlásit na závod, sehnat letenky a ubytování není dnes tak
těžký a tak máme vše zařízeno... 22.10. běžíme.

Do Benátek letíme v sobotu brzy ráno a po příletu hned
taxíkem do San Giulianu parku, kde je celé expo a zázemí. A taky start naší
10km trati, kterou v neděli běžíme. Jeden abych doplnil - 20 tisíc lidí
běží maraton, 7 tisíc náš 10km závod, který jdeme všichni z naší čtveřice.

V expu vyzvedneme startovní balíčky, obejdeme stánky a
načerpáme inspiraci na další výlety... a jdeme se ubytovat. Pěkně pěšky, ať víme
kudy ráno na start. Mělo by to být 5km, ale nakonec díky bloudění nachodíme
(alespoň já s Olu) minimálně 12km.

Ubytování v hotelu Panda :-) u Čínských přistěhovalců
co neumí ani slovo anglicky, natož italsky :-)

Ale jen zahodíme batohy a až do nočních hodin lítáme po
Benátkách a poznáváme místní krásy a taky pivo a pizzu. Večer mi garminy
ukazují nachozených 26km a já mám nohy bolavý a nateklý jako prase.

Ráno si je osprchuju studenou vodou (snad to trochu poleví),
sním banána a už v závodním jdeme na Shutle bus, který nás odveze na start
závodu.

Zastávky tu jsou dvě, jedna na start maratonu, druhá 10k.
jen na té maratonské je asi 1000lidí a do busu se jich narve cca 90. U nás je
tam asi 400 čekatelů :-)

No do asi třetího se narveme a jedeme jako sardinky na
start.

Na startu si hodíme pytlík s bundou do kamionu, aby nám
suché oblečení odvezl do cíle. Trochu rozklusat a na wc. Pak bohužel zjistíme,
že máme přihlášený NON Competive run, a nechtějí nás pustit na start "profíků".
Těch je tam 1100.

Nás šoupají do 5min opožděného startu. Jsme nasraný, ale
porveme se alespoň na čelo 6000 tisícového davu a půjdeme alespoň ve druhé vlně
na čele. Potkáváme tam také dva slovenský triatlonisty, kluka s holkou.
Mají stejnej problém a i holka (stejně jako naše Tea) chtěli bojovat o přední
příčky.

Italská hymna a jde se na to. Hned po startu tohodle mega
hada tisíců lidí se na čele závodu usedá Tea a já vlaju za ní na druhém...

Jenže na 1km doběhneme špunt předchozí vlny a jsme v hajzlu.
Pustit nás nechtějí a tak s Teou kličkujeme jako zajíci. Je to hrozný. Za
chvíli nás doběhnou ty dva Slováci a běžíme tak ve čtyřech.

Mě stejně jako slováka napadne přeskočit svodidla a běžíme
už zbytek 4km mostu do Benátek po vlastní cestě, tedy už bez davů. Holky si to
dávají mezi.

Na třetím km už uvadám a Tea s oběma slovákama mi
utíkají. Hlavně ten kluk běží jinou ligu.

Nekonečný most je za námi a já se už těším do centra
Benátek. Začátek je nic moc okolo přístavu, ale pak už se kocháme na jedné
straně mořem, na druhém krásným benátskem. Občas přeběhneme nějaký mostík,
občas trochu zahneme, ale jinak jdeme téměř pořád podél moře...

Mosty nám postavili náhradní, pontonové, tedy máme svojí
část, ať fanouškové či návštěvníci mohou chodit po svém. Na 9km nás pěkně
provedou přes náměstí svatého Marka, které si pěkně obkroužíme. Cestou zpět
vidím, že je za mnou pár chlapů z našeho běhu, do té doby běžím na 7.místě
z mužů. Garminy už ukazují 800m do cíle, tak to trochu nakulím pod 4 na km
a dřu ať už mě nikdo nedoběhne. Jeden most za druhým, ale cíl stále nikde v dohledu...

Když ani na 10km stále nevidím cíl, ani v dálce, tak
jsem už hodně povadlej... ale zezadu mě nikdo nevzal a tak se to snažím furt
rvát, i když už jsem na hranici kolapsu :-)

Na 10,7km už zahlídnu cíl a taky kluka z naší grupy a
tak do cíle plápolám za ním a 20m před cílem ho ještě předběhnu.

Závod měl nakonec 10,9km a já pěkně dlouho rozdejchávám tu
bolest.

Tea už je tam dávno a nakonec porazila i Slovenku a z celého
našeho běhu byla druhá. Marek s Olu přiběhnou za chvilku a tak si uděláme
fotku s medailí, vyzvedneme bágly, pytlíky s jídlem a jdeme se
převlíct.

Tea se ještě ptá jak je to s výsledky, že měla čas na
pódium, ale asi z 30 pořadatelů neumí nikdo ani slovo anglicky... až po
dlouhý době najdeme někoho, kdo umí pár slov, ale ten nás pošle do hajzlu :-)

Jdeme tedy pěšky přes benátky zase na bus, kterej nás odveze
na hotel pro věci. Samozřejmě dáme ještě pizzu, pivo a šupky dupky na letište a
letíme domů.

Neděle tedy 11km běhu a 16km chůze.

Uplně mrtvej a v chůzi na Zemana ulehám doma do
postele.

Super víkend to byl! Super zážitky, pěknej běh i pěknej
výlet.

No už plánujeme co příští rok :-)

Jinak na letišti jukneme na výsledky a Tea byla z těch všech
7tisíc lidí na celkově druhém místě mezi ženama. Hustá je.

Já na 96.místě, což je taky nakonec super.