Triatlonová sezóna 2018

Triatlonová sezóna nám obvykle začíná kolem první víkendu
v červnu, kdy startuje svátek všech triatleťáků a oblíbený Czechman. Já ho
ale letos už podruhé vynechal a dal jsem raději přednost závodům kousek od
baráku a to terénnímu triatlonu na Boleváku, který byl i zároveň mistrovství
republiky.

Než začnou triatlony, tak se aspoň rozehříváme aquatlony a
duatlony.

Aquatlon si říkám už dva roky, že si vyzkouším i ČP
v aquatlonu, ale opět i letos jsem si na to čas nenašel. Střihnul jsem si
aspoň aspoň náš FAQ Aquatlon, kdy jsem nestačil na Jardu Stacha a skončil
druhý.

Duatlony jsem šel před sezónou 3 a vlastně bez úspěchu.

První byl náš F2 duatlon z kraje dubna. Je to můj první
závod od březnového zranění stehna a končím až na 9.místě. Přeci jen se do
Záluží sjede vždy celkem konkurence, navíc silničku mám vždy marnou.

O dva týdny déle si střihnu pro mě nový závod duatlon Újezd
u Prahy. Vcelku zajímavý závod kde nás stojí stovka na trati. V kategorii
končím na "mém" 7.místě (v roce 2017 jsem byl téměř na všech triatlonech na
7.místě - skoro až začarovaném).

Dalších 14dní na to si dávám oblíbený Hopman duatlon. Kolo
je na mtb a to mám radši. Dva 5km běhy pěkně roztáhnou plíce. Zde končím na
bramborové pozici, když trochu netakticky prokoučuju závěr, když se trošku
šetřím na pražský maraton který běžím o 3 dny déle a pak prohraju boj o třetí
místo.

Přesně o měsíce déle startuje první triatlon sezóny.
Triatlon na Boleváku. Většina lidí zde jede MČR, tedy dlouhou trať.  Já volím poloviční trať a jsem za to rád,
protože když si jdu projet bajkovou část závodu večer před závodem, tak
zklamaně zapláču. Trať kde se nejede ani metr rovně, furt jen brzda plyn. No
nic pro mě. Plavání je cca 300m a z vody lezu na druhém místě za mladým
Markem. Rychle svlíknout neopren a šup na kolo. Mám 2 dny nový kolo a jedu na
něm podruhé, tedy trochu se s tím peru. Na kole jedu prakticky celou dobu
sám, jen z kraje okolo mě prolítne Jany Brantlů mladej a zmizí
v dálce. Z kola tedy dojíždím na třetím místě a šup na běh. Běží se 3
okruhy po místním lesíku, kde se tedy mícháme s lidma, ale držím si svoje
a z prvního závodu v sezóně je hned bedna. Super!

Týden na to pomáhám celé dopoledne pořádat jedny běžecké
závody a pak hned skáču do auta a letím do Příbrami na mčr v olympijském
triatlonu, tedy 1500m plavání, 40km kolo a 10km běhu. Jdu si to zde zkusit,
nikdy jsem to nejel. Navíc na silnici mi to nevoní. Při 1500m plavání jsem
docela překvapenej jak jsem marnej. Většinou na triatlonech lezu z vody
mezi prvníma, ale tady ne. První Volár mě na cca pětistém metru předplavává o
kolo, tedy on už má cca 900 :-)
a proletí jako parník okolo mě.Ale je fakt, že tady mi plavání vůbec nesedlo a
nevonělo. Zase naopak kolo, kde se většinou trápím, mi zde sedlo poměrně dobře
a vcelku držím krok s ostatními. Obzvlášť v porovnání s mojí
starou plečkou a jejich raketama. Na běhu ale dostávám totál křeče a tím to pro
mě končí :/ končím na 23.místě.

O týden déle jezdím už x let Xterru v Ostrově, nicméně
nový pořadatel=5x dražší startovné a tak raději kývnu na účast Radkovi a jedeme
do Dobříše na SwimRun, kde nás čeká 2,7km plavání a 15,5km běhu a to vše ve
dvojici svázaný lanem. Tedy v triatlonkách, s čepicema na hlavě,
s packama na rukách a na nohou tenisky se vrháme postupně do 7 místních
rybníků. Perfektní zkušenost a sranda velká. My končíme na 6.místě a hlavně
tenhle formát závodů se nám líbí. Plavecky i běžecky jsme na tom dost podobně,
tedy paráda.

Týden na to si pořádám vlastní triatlon, tedy F3 triatlon ve
Zruči u Plzně. Relativně krátká trať, kde nás čeká 400m plavání. To nabuším
tak, že z vody lezu na prvním fleku s poměrně velkým náskokem. Trať
MTB je 20km a není to úplně procházka růžovou zahradou, celkem kopce, i
technika. Propadám se až na 5.místo, ale v závěru ještě seberu síly a do
depa přijíždím na 4.místě. Rychlý depo, a šup na 5,5km běhu. Tam to vytáhnu na
trojku a tedy další bedna je na světě. Mám velkou radost. Kort na svém závodě,
okolo kterého musím lítat 2 dny v kuse a to není sranda.

Týden na to razím na triatlon ke Stříbru - Výrov. Byl jsem
tu už 2x a pokaždé na dlouhé trati. Vím, že delší kolo není mojí doménou a tak
letos raději volím kratší trať (taky jí volím proto, že mám za týden ½
ironmana, tak se trochu pošetřím). To byla nakonec dobrá volba a já beru zatím
nejlepší tri výsledek za léto a vezu domů stříbro.

O týden déle už stojím na startu Hopman ½ ironmanu na
Nechranické přehradě u Žatce. Hopmani umí udělat fajn závody, na dobré úrovni a
ještě s fajn rodinou atmosférou. 1,9km plavání je vcelku boj, protože jsou
vcelku vlny, tedy kolikrát lepší dýchat na druhou stranu, než z které fouká.
Odplácám to za nějakých 31 a půl minuty, což je nic moc. Taky z toho nemám
dobrý pocit. Opakem pak je ale kolo, kde mě to tradičně nejde. Zde se mi jede
vcelku solidně, když to jde ležím v hrazdě, do kopců to nějak vytáhnu..
nakonec těch 90km mám v průměrce 32,5km/h což je asi moje životní max.
Z kola slejzám s pocitem že už mě vcelku bolí nohy, ale nic hrozného.
Na běh už nám pěkně žhne slunce a já se poprvé v životě udržím a jdu pěkně
v klidu, žádné chvátání. Mám vcelku dobrou časovou rezervu. Tedy prvních
10km na pohodu, hlavně žádný divočiny. Už nejsem moc fresh, ale místní fanoušci
mě u hospody podporují nejen potleskem, ale i zlatým mokem. Nejdřív koukají, že
si to vůbec dám, ale každý další kolo už z dálky mávají půllitrem pro mě.
Taky Olu mě v náběhu do každého dalšího kola podporuje, spolu s ní i
Kuba Čamek. Tahle podpora vždy dodá síly... Ke konci už melu z posledního,
ale nějak už to doklepu, půlmaraton za 1:49. Celkový čas 5:09 je pro mě splněním
velkého snu.

O 10dní déle si uspořádáme vlastní SwimRun, protože
v té Dobříši se nám to líbilo a Bolevecká soustava v Plzni má 7
rybníků za sebou, tedy ideál. 8km běhu a cca 2km plavání. Zde vyhrávám :-) asi
znalost tratě.

Další víkend zvolíme pro nás nový triatlon v Krásně u
Bečova. Bohužel tak moc krásné to není. Z vody sice lezu na dvojce (i když
pořadatel nepotrestal pár lidí za zkrácení tratě), ale na kole díky špatnému,
respektive žádnému značení se ztrácíme a bloudíme po místních lesích. A že nás
tam bloudí dost. Ani v druhé kole nemůžeme správnou odbočku najít. Trošku
chyba pořadatele. V cíli je to ale nezajímá. Trať běhu si jdu už tak nějak
jen symbolicky odběhnout a zklamaně odjíždím domů. Příště radši pojedu jinam.

Týden na to jedeme na Pecáka k Čerchovu. Zde je vždy
voda ledová jak břitva a tak volím raději teplo neoprenu. Ve vodě pocit na
jedničku, lezu ven první. Pak ale přicházejí místní kopce na kole a zde na mě
sedá deka jako prase a já se trápím. Nejradši bych se na to vybodl, protože mě
předjíždí každý, ale to se prostě nedělá. Z kola lezu mezi posledníma, na
běhu mám málem infarkt. Tady mi to fakt zdravotně nesedlo.

O týden déle razím na tradičního Kiwáka do Karlových Varů.
Jsem tu už asi po 5. Letos je asi 3x taková účast a nás se mačká na startu asi
150. Voda pocitově super, v neoprenu mi to prostě jede. Letos je tu
plavání téměř jednou tak dlouhé. Mě se ho o fous podaří vyhrát i před super
plavcema. V depu mi ale někdo bohužel přeháže věci, vyhodí pytel na věci a
tak tam poměrně dlouho zmatkuju a na kolo jdu až na 4 5 místě. Na kole stjná
deka jako před týdnem v Peci. Takže si zase nadávám a vlastně celé 25km
kolo si říkám co je špatně. Asi na mě dosedla únava z ½ ironmana. Možná
kdybych se pokusil o trochu regenerace... Na kole to nějak odšudlám, ale dostane
se přede mě asi 10lidí. Na běhu něco málo stáhnu ale nic moc. Nakonec naštěstí
díky kategoriím i díky tomu že něco bylo ze štafet, tak končím na bedně a beru
3.místo. Trochu záplata na pošramocené sebevědomí.

O týden déle domácí Pilsenman na Boleváku. Zde je vždy
celkem konkurence a mě to vcelku jde, i když jsem trochu zabloudil na bajku.
Zde je o jedno depo navíc, a mě depa poslední roky jdou rychle (krom toho
Kiwáče) a díky tomu vždy něco naženu. Nakonec končím v jednotlivcích na
nepopulárním 4.místě, ale útěchou je aspoň 3.místo v týmové štafetě.

Hned po závodě ale balíme věci a razíme na další triatlon.
Na pivní triatlon Chlístov kde už jsem taky 3x byl, ale už mám nějakou rok
absenci a to je třeba napravit. Bohužel balím ale špatně a zapomenu tretry na
Pilsenmanu :-)

Tedy v Chlístově nevím jak jet, holt to odjedu
v keckách :-) 150m plavání natřu naplno, tedy z vody velkej náskok a
šup na první pivo. To tam exnu a jedu rychle na kolo. Už ale v prvním
stoupání bojuju bez treter a nemohu na kamenech pořádně jet. Už tady mě
předjede první chlap. Pak to celkem dlouho držím, ale je to zde samá vrchařská
prémie a to mě nesedí. Radši šlapavější věci. Nakonec se propadám na 4 flek,
kterej ještě v závěrečném sjezdu dotáhnu zpět na trojku. Na depu, běhu a
hlavně pivu jsem silnej, takže tak kopnu další pivo na ex a mažu na běh.
V půlce běhu na dalším pivo se propiju na druhé místo a to si donesu až do
cíle. Nakonec je z toho 1.místo v kategorii a 2.místo celkově a
hlavně překrásná pivní zábava až do noci, kdy si zapaříme s místní
kapelou. S klukama a Olu uleháme v noci do stanu, byť já o tom ani
nevím :-)

Týden na to vlastní F113 ironman. No co k němu říct.
Plavání mi nesedlo. Na kole je to přetěžký, prostě PEKLO SEVERU navíc zase
v horku... zde se tak vykřečuju, že posledních 10km už jen volně dojíždím do
cíle a běh vzdávám a radši si vlezu do sprchy se studenou vodou a pozoruju
ostatní jak kolabujou. Nerad závody vzdávám, ale tohle bylo moudrý rozhodnutí
;-) aspoň si užiju večerní kalbu se všema.

A protože je tri sezóna ukrutně krátká, tak mám před sebou
poslední víkend. I proto po několika letech nejdu na Baroko maraton, což je mi
líto, ale jdu si ještě užít triatlon. A aby mi to nebylo líto, tak jdou rovnou
dva, tedy v sobotu jeden a neděli druhej. V sobotu na MTB Losinský
triatlon u Plzně. Je brutál zima, déšť, bahno a my skáčeme do totál ledový vody
kvůli 100m plavání, což mi přijde jako zhovadilost. V depu jsem tam
zmrzlej, že se radši 3 minuty oblíkám :-) Na kole něco málo ztratím, naštěstí
na běhu zase něco doženu, ale nakonec jee z toho brambora, když nám všem
zase vypálí rybník Luboš Karník. Ještě že jde Lubo už příští rok do dědků :-)

Druhej den, za stejně sychravýho počasí skládáme do auta
silničky a s Olu vyrážíme do Německa ochutnat místní sprint triatlon. Tedy
700m plavání, 20km kola a 5km běhu. Po příjezdu na nás vykukuje asi 200
profíků, samý karbonový rakety. Tedy nervozita jako prase..

Voda ledová, plavci to tam sekají a já se pohybuju až někde
v druhém balíku, tedy nic moc. V depu ještě řeším, jestli se trochu
obléct, ale nakonec volím že pojedu tak jak jsem, tedy jen v triatlonce.
Zahřeju se přeci šlapáním. Můj stařičký Author se tam nějak plácá startovním
polem, ale zase zas tolik neztrácím, a vždy mě i nakopne, když vidím vedle sebe
nějakého čecha. Na závěrečný běh vybíháme v české čtveřici já, Sokol,
Jelen a Chudy. Jsem z nich ale nejslabší a nakonec tak nějak ke konci už
nemohu. Běží se 4min/km. Nakonec k mému údivu končím v kategorii opět
na bramborovém místě, tedy to pak trochu zamrzí když moc na trojku nechybělo. Aspoň
to zachránila Olu, když skončila na 3.místě ;-)

Tím má triatlonová sezóna skončila.

Byl to můj nejúspěšnější rok ze všech čtyřech, co se snažím
aktivně hejbat. Tedy i povzbuzení do dalšího trénování. Celkem jsem odjel 13 triatlonů a

z toho jsem byl 6x na bedně.    Teď mě čeká dlouhá zima, kterou já nerad a už aby tu byl
květen/červen a ať můžeme skákat do vody. Sportu zdar!