Triatlonová sezóna 2016 u konce

Triatlon mám rád, ze všech sportů asi nejraději. Když chcete
být dobrý, tak potřebujete skloubit tři sporty dohromady. Základem pro úspěch
je mít všechny tři disciplíny vyvážené, na co nejvyšší úrovni. A on vlastně
triatlon nemá tři disciplíny. Triatlon má disciplíny čtyři. Ač je čtvrtá
disciplína nepsaná, tak hlavně u kratších závodů je velmi důležitá - depo.
V depu jste v triatlonu dvakrát. V depu můžete na soupeře
získat, ale také hodně ztratit. A hlavně první depo po plavání je rozhodující.

Když jsem v roce 2011 jel svůj první triatlon na Xteře,
tak jsem byl v depu 2 a půl minuty. Po 5 letech závodění jsem byl letos na
té samé Xteře a čas v první depu jsem stlačil na 52 sekund. V druhé
depu to bylo podobné, ikdyž tam náročnost není taková. A tedy mít cca 3 minuty
k dobru na soupeře nebo nemít je velký rozdíl.

Letos jsem stejně jako loni přes zimu docela potrénoval.
Plavání jsem oproti minulému roku stáhnul jen na 1 trénink týdně, protože
plavání je docela nuda a já tu techniku celkem mám. Na kole jsem občas něco
našlapal na trenažeru, nebo když bylo venku hezky (kolo je tedy i nadále moje
největší slabina). Asi nejvíc jsem přes zimu zapracoval na běhu. Naběhal jsem
mraky kilometrů. Jen přes zimu jsem naběhal víc, jako loni za celý rok J A
cíl toho všeho byl jasný a to otvírák sezóny - Czechman!

Hned z kraje června, kdy občas je ještě zima, občas je
35 stupňů parkuju svoje auto v Pardubicích. Je sobota 4.6. a já se
s dalšími 600 lidmi soukám do neoprenu a jdu se pokusit napravit svojí
reputaci po propadáku z roku předtím. Mě se letos plave líp. Sice jsem míň
trénoval, ale asi zásoby tréninků z minulosti, nebo novej a pro mě
pocitově líp sednoucí neopren mi letos dávají v cíli plavání lepší čas.
Možná taky pomohlo, že letos jsem při plavání nedostal žádný knockout od
soupeřů :-)

v depu zase trochu bloudím, ale nic hrozného. Oproti 2015 jsem se zlepšil
v depu asi o 2 minuty. Na 90km kola sice bojuji s bolestma zad, ale
nakonec držím průměr 30km/hod a za 3 hodiny sesedám z kola jdu si dát půlmaraton.
Po zkušenosti z loňska ho jdu od začátku "na jistotu" pomalu a v cíli
mám půlku za 2:10, což je na mě hodně pomalý, ale na druhou stranu se celkově
zlepším na tomto polovičním ironmanu o hodinu. Rozhodně mám dobrý pocit, ale
příští rok už Czechmana nepojedu. 2000,- za startovný jsou raketa, tedy příští
rok si zkusím něco menšího komornějšího.

Týden na to (11.6.) už stojím na startu oblíbené Ostrovské
Xterry. Tady jsem začínal s triatlonem. Místní trať dobře znám a vždycky
jí proklínám. Z kraje června je voda ve Velase ještě studená, ale letos si
to dávám v neoprénu. No letos jsem vlastně málem OPĚT nestihl start,
protože jsem si trochu popletl čas startu. Ale aspoň nebyl čas na předstartovní
stres. Do vody tedy skáču půl minuty před startem... Tak aspoň že letos
z vody lezu vepředu. Na mě i rychlé depo. Kolo klasicky trochu protrápené,
ale ne tolik jako vždycky. Kopec hned po vodě, mě vždycky rozseká.. Na běhu si
někoho stahnu a nakonec končím na pro mě výborném 8.místě v silné
konkurenci.

O den pozdě jdu opět na triatlon, a to v rodné hroudě.
V Plzni na Boleváku pořádá Řehula terénní triatlon pro začátečníky. Čeká
nás 300m plavání, 10km na mtb a 3 km běhu. Před startem nám prší a ikdyž je to
krátký závod, tak si beru neopren ať jsem v teplíčku. A dobře jsem udělal.
Aspoň jsem tam nemrz a při plavání to pomůže. Na startu tlačenice jako prase.
Trochu nesmyslně musíme obeplavat bójku hned po startu, takže hned na bojce
kopance do hlavy a jiný parády. Bohužel mi borec vedle sundavá brejle a protože
pak na mě někdo furt visí, tak vlastně celých 300m plavu poslepu. Ještě
k tomu přítomné řasy na ramenou, no paráda.

I tak se z vody dápu na 3 místě a tentokrát mám i
celkem rychlé depo a šup na kolo. Tam mě po kiláku dohání Tyrneráci a za nimi
hned Luboš Karník. Ten na mě houkne ať se ho koukám držet. Tak ho tedy
poslechnu a visím za ním na kraji sil. Nicméně se v této grupě dostáváme
do nahovno označeného místa a místo prudké levé odbočky pokračujeme stále rovně
a napojujeme se na obdobné značení Aimtec závodu, který se tu jel den předtím.
Tedy parta lidí na asi 5 a ž 11.místě mizí pryč na úplně jinou stranu. A to
ještě v asi 40km rychlosti přejíždíme přes silnici. Ještě že nic nejelo
jinak jsme mrtvý. No po cca 2km tak nějak hromadně přicházíme na to, že jedeme
blbě. Svěsíme hlavy a jedeme zpátky. Bohužel už samozřejmě vím, že na tomto
sprintu je po závodu. A taky že jo. Když se napojíme zpět na trať závodu, tak
jsme úplně na chvostu startovního pole. Následuje tedy dupání, a zkoušení
napravit co nejvíc. Do depa ale přijíždím stále vzadu. Na běhu který beru tak
nějak jako sprint za to beru a předbíhám jedno za druhým, jenže na víc jak asi
24.místo to nestačí. V cíli ani nemůžu udělat hvězdu, protože na cílové
čáře předbíhám ještě 2 kluky...

Týden na to už mířím do Výrova u Stříbra, kde jsem už byl
v 2014. Dávám si dlouhou trať a Olu si se mnou dává krátkou. Klasicky zase
nestíhám start a ještě ani nejsem oblíknutej a už střílí startovní pistole.
Skáču do vody a ještě teprve nasazuju brejle a zapínám hodinky. Už je to trapný :-)
Plavu 2 okruhy, tedy 800m. Pohybuju se na 4-5.místě a ač to trochu nechápu, tak
v tom 32stupňovým pařáku má pár lidí neopreny.

Z vody rychle na kolo, protože tady je to hlavně o
kole. 34km na dlouhých rovných cestách jsou tu hlavně o tom, zda jedete
s někým v háku  a nebo jestli
si to odřete sám.

Už kilák po startu mi klepe na záda Pery ať makám a hned mi
zase ujíždí, ještě se skupinkou asi 4 dalších lidí. Já zkouším na někom viset,
ale nejde to. Takže co, pěkně si to odmakat sám. Aspoň potkám při závodě Olu,
vlastně hned dvakrát. Jednou na kole a pak jí ještě předbíhám na běhu. Tím jak
jsem přijel pozdě na závod, tak jsem si ani nepřipravil banána nebo gel. Ani
jídlo před závodem nebylo, takže už při náběhu na 10km okruh na běhu mám trošku
hlaďáček... Na běhu asi 3 lidi předběhnu a nakonec končím na 7.místě, tedy celkem
spokojenost. Akorát v depu mi pak na horku omdlívá Olu a půl hodiny jí
nemůžeme probrat, tedy žádná sláva.

Pak si dáváme týden pauzu (kterou proložíme běžeckými
závody) a přichází to, na co se dlouho těším - téměř domácí triatlon
v Krašovicích. Mám to 10km od baráku, tedy v týdnu před si jedeme
trať kola projet s Olu, protože před závodem z toho má strach.
V sobotu ráno už stojíme na startu tohoto "domácího" triatlonu, kde se
sejde nakonec jednou tolik lidí než při prvním ročníku. Už to tedy není taková
prča a tuším, že letos asi bedna nebude. Ani v depu si skoro nemám kam dát
kolo. Čeká nás poměrně krátký plavání na asi 230m, 22km na kole a 3km běh. Tedy
opět hlavně o kole, který tu je hodně kopcovitý, tedy nic pro mě. Plavání
super, letos sice nejdu z vody první, ale vylejzám na 4.místě. Depo bylo
bleskový a tentokrát mě Pery dojíždí až tak na 2km J ženský mají všechny
tratě kratší, takže se to příjemně míchá navzájem, ikdyž při sjezdu na kole
potkávám asi 7 ženských najednou a trochu to blokují. Na jejich čele je vede
Olu :-)

Na kole klasicky o hodně pozic přijdu, chytám se až trochu v druhým 11km
kole kdy mě dojíždí Frídlič ještě s jedním klukem. Frídlič naštěstí
zachvilku zase odpadá, když jede zbytečně na občerstvovačku a tak si to
s druhým klukem valíme dál. Na 3km běh vyrážím hodně z ostra, protože
3km jsou jako nic a není na co čekat. Bohužel jak se běží 3x 1km okruh kolem
rybníka, tak člověk neví kolik už toho mají soupeři a tak člověk stejně dře,
ikdyž vlastně neví. Nakonec je z toho 10.místo, tedy mírně zklamání, ikdyž
zase aspoň vyhráváme něco v tombole.

Týden na to si zaběhnu Sparun a pak už s celým týmem do
Roupova u Přeštic. Je to kousek od domova, tratě jsou tu nenáročné a tak
zlákáme i Palačinky, Petra Kvapíka, Olu a jede třeba i kámoš Luboš Karník.

Startuje se tady intervalově, plave se v místním
koupališti a holky mají poloviční trať. Kluci jdou 0,5-20-5km. Na startu si
pěkně odpíchneš svojí píchačkou a už běžíš ke koupališti a skáčeš šipku. Loni
jsem tam ztratil brejle, no co letos mi zas spadla čepice a chvíli jsem jí tam
honil i s brejlema :-)

Na startu je tu asi 110 chlapů a 30 ženských, tedy účast obrovská. Plavání mám
asi sedmé nejrychlejší a kolo klasika. Sice to není nejlepší, ale poslední taky
nejsem. Na závěrečném běhu nějaký lidi předbíhám, ale celkové asi až 21.místo
je hodně mimo, ale konkurence tu fakt je. Svůj první triatlon si tu odjede
Darinka a napohodu si to dá. Bohužel Péťovi praská přední kolo a končí
s úrazem v nemocnici. Takovej Luboš Karník jako biker končí na
bedně..

Poslední červencovou sobotu jedeme na novou lokalitu -
Pecácký Železňák u Domažlic. Na triatlonovou premiéru sem bereme Teu, a po
několika letech se tu také odpaní Lišák, dál jede Olu a Palačinka.

Plave se tu v rybníku ukrytém v lese. Protože je
parno, tak neopren nechávám doma, ale byla to chyba. Voda je jako led. Na
startu je nás asi 60 a já radši plavu co nejrychleji ať se zahřeju. Na první
bójce si mi mezi sebe berou dvě holky a nadělí mi nějakej kopec, zřejmě místní
plavkyně z Domažlic. Z vody lezu 4-5tej když mě předplaval ještě asi
13letej klučina. Depo mám super a tak na kolo jdu na třetím místě. Následujou
ale kopce jako blázen a tak se trochu propadám dozadu, ale nic hrozného. Jedou
se dvě kola, ale až v druhém kole (při odbočce do cíle) nás čeká to, na co
nás vyroval pořadatel - Karlova pomsta. Já si celou dobu myslel, že to bude
prudkej těžkej sjezd a on to byl asi 3km brutál kopec kde se mi trhá trojice (v
čele s Ríšou Pytelkou) a už je nedojedu ani v následujícím delším sjezdu.
Rychle depo na běh - tady vám pořadatelé odnáší kola do depa a ty se jen
přezuješ. Bomba! Vybíhám s tím, že zkusím dohnat kluky před sebou, ale
náskok už mají takový, že to nelze. Když v tom mě předbíhá rychlík Tea.
Chvilku na ní zkouším viset, ale ona je fakt rychlík. Aspoň trochu stáhneme
kluka přede mnou, ale už to nejde a já končím v kategorii asi na 5.místě.
Tea samozřejmě výhra. Olu na trekingu taky dává a David s Palačinkou na
pohodu :-)

Po závodě rovnou mastíme na Forestí párty, kdy si dáváme
trochu do nosu.

Další víkend jedeme na Kiwi triatlon v KV. Už jsem tu
minimálně 2x byl a nemají to tu zlé. Příjemná parta pořadatelů, gulášek
v cíli, pohodička. Jedu s Olu a Teou. 500m plavání, já z vody na
trojce. Kolo je tu přetěžký, cca 25km a jako klasicky mě pár lidí předjede hned
zkraje. Ale nic hrozného. Bahnem a kořeny je místní trať známá a protože pár dní
před závody zapršelo, tak nic z toho nechybí. Vydrncanej jsem jako prase.

Závěrečnej běh je tu sprint na 3km, tedy zase hned od začátku sprint do cíle.
Končím zase okolo 8.místa. Tea druhý start a druhá výhra, ikdyž tentokrát to
měla natěsno a rozhodlo se až těsně před cílem J Olu měla už nový kolo a pěkně to dala a aspoň
otestovala novýho Superiora.

Další víkend opět rodná hrouda, a to domácí Pilsenman na
Boleváku. Jdu nakonec jen s Olu, a protože někdo jiný z týmu nechtěl,
tak do týmových štafet bereme Luboše Karníka.

Čeká nás 600metrů ve vodě plný řas. Moc teplo ten den není,
ale neopreny jsou zakázaný, tak tam trochu klepeme kosu. Z vody jdu asi až
na desítce, což jsem nečekal a viděl jsem se víc vepředu. Tak aspoň na prvním
přeběhu do Doubravky 2 lidi předbíham a rychle do depa. Na kole zase slabota.
No je to zas po startu do kopce a to mě vždy rozhodí. Naštěstí to tu znám a
v lesích okolo Chlumu neztrácím tolik. Trochu se nechám tahat dvěma
klukama, ale nic hroznýho. Jednomu se pak trháme, ale při návratu zpět na Doubravku
nás dojíždí silná skupinka dalších 4 divočáků. Tak se zavěsím na její chvost a
visím. Naštěstí uvisím až před nový tunel u Doubravky. Ale bohužel zde celá
parta až na prvního blbě odbočí a my vjedeme do staveniště tunelu a trochu tam
běháme jak na cyklokrose s kolama na zádech. Na závěrečném 2,5km běhu je
to zas rychlovka. Já končím na 7.místě, Luboš nakonec asi 4tý a když to hodí
ještě Olu, tak končíme v týmech nakonec na pěkném třetím místě. Ten den
jsme měli nové dresy, tedy super představení nových dresů hned na bedně :-)

Předposledním závodem sezóny je Šťáhlavický triatlon, kde
jsem byl už v 2014. Letos tam vytáhnu i synka, Olu jede, David jede a
odpaní se tu i jeho Radka. Mají tu hodně disciplín, různé vzdálenosti...

Svých 300m v bazénu si odplaveme v Nezvěsticích. A
protože tady si můžeš vybrat co půjdeš a kdy, tak si dávám nejdřív na rozklus
1km běh s Kubou a Radkou. Pak jdu svých 6km běhu. Pak si dám 20km na MTB,
kde ale bohužel na startu nasazuju špatné startovní číslo a jedu tak i blbě po
značení trati, tedy po několika kilometrech se vracím zpět na start, abych to
napravil a vyjel znova. No zbytečně jsem ztratil asi 45 min a taky se unavil.
Kolo tak nějak odšlapu. Na trati vlastně ani nikoho nepotkávám. Jen
v jednom těžkým místě, kde jedu celkem rychle přeze mě přelítne asi
v 60ce jeden borec a zase zmizí. Zřejmě lepší oddíl :-)

No kolo mám za sebou, a protože se blíží neúprosně konec
časového limitu na všechny disciplíny, tak si jen přezuju boty a beru silničku
a mizím na 40km na silnici. Bohužel to nebylo ideálně vymyšleno, protože
v tu chvíli je asi 35 stupňů, já se pořádně nenajedl, a únava je už prostě
velká. Na kole se protrápím (opět úplně sám a nikoho nepotkávám). Bohužel i
velký křeče do nohou mě likvidují. Do toho mi došla voda, no závod blbec.
Nakonec přijíždím do Šťáhlavic a tam už časoměřič není. Nestihl jsem to o
10minut :-(
Výsledkově celkem na levačku, takže celkem zklamaný jedu domů. Aspoň Olu byla
na bedně, tak aspoň někdo. Kuba taky bloudil :-) asi to máme v rodině..

Poslední triatlonový závod je to nejbližší co může být a to
Stoneman. Rybník Kameňák je 4km od baráku a trať kola vede až do našeho Záluží.
Parta z 321start to tady dělá super a nic tomu nechybí. Nechybí "bohužel"
ani bahno v místním rybníku, tedy když po cca 700m plavání lezeme z vody,
tak se nejdřív brodíme pořádným bahnem... Z vody jdu na 4.místě, když jsem
ještě v polovině trati byl první, ale pak se přes mě přehnali 3 rychlíci.

Šup na 22km bajka, kterej tady není zadarmo. Hned po vodě je to zase hned do
kopce, tedy jsem tuhej a začínají mě předjíždět jeden kluk za druhým. Když už
se přes mě přežene asi desátej kluk, tak už to hlavou trochu vzdávám a začínám
se soustředit na limit, který jsem si dal a to dostat se časem pod 2hodiny
(loni jsem měl myslím 2:07). Těžký kolo nějak přetrpím a už se těším na
závěrečný 6km běh, kde se snažím běžet svižně, abych někoho předběhnul, ale už
moc možností není. Aspoň s časem 1:59 jsem spokojený, když je opět vidět
zlepšení oproti loňsku, což mě motivuje do dalších tréninků, aby se to v roce
2017 ještě zvedlo.

Tímto je triatlonová sezóna 2016 u konce a já už vyhlížím
rok 2017. To určitě nechci jet ½ ironmena Czechman, a musím tak vybrat náhradu,
kde si zase zajedu tento cíl sezóny. Ikdyž výsledkově se více vidím v terénních
triatlonech, kde jsou ty výsledky lepší...