Projekt kouč KAREL

Ano, Karel byl kdysi můj trenér. Byl to vlastně člověk, kterého
jsem neměl rád a ve výsledku i díky němu s tím sportem seknul v 21 letech.
To ale není můj případ, či tento případ, jen to jméno tak nějak zůstalo. Tady
je to vlastně naopak. Tady se se sportem začíná ;-)

Když mě na začátku listopadu oslovila Renata s tím, že
by chtěla trénovat a připravit na polovičního ironmana, tak jsem byl proti.
Nemyslel jsem si, že jsem člověk na to vhodný. O Karlovi jsem měl představu, že
by to měl být někdo zralejší, někdo kdo má víc medailí ze závodů, někdo kdo má
na to školení a tak...

Nicméně Renata byla dost neodbytná a já na to kejvnul. S tím
že to nějak dopadne. Možná se mi i v hlavě honila myšlenka, že to ta holka
vzdá. Že takové objemy nezvládne. Opak byl pravdou.

Ze začátku to byla trochu řehole, protože byť v mládí
hodně sportovala, tak teď jen půl roku běhala a dlouhodobě chodila do fitka. A
to je k triatlonu dost daleko. Nicméně i v mládí plavala, tedy
plavecký styl měla dobrý.

Běh sice nebyl nejrychlejší, ale plavání šlo. Oříšek byl
kolo ;-) Vzhledem k tomu, že se začínalo v zimě, tak bylo zapotřebí
koupit trenažer, aby to mohla drtit v teple domova.

Já napsal plán a Renata šla a do puntíku vše splnila. V tomhle
to měla ta holka srovnaný. Žádný výmluvy, žádný kecy do plánu, naprostá
oddanost. Ona vlastně za celý ¾ rok tréninků vynechala asi jen třikrát, a to
bylo ještě na vině zranění/únava materiálu ;-)

Ze začátku jí z kola bolela prdel, ale jak jsem jí
slibil, časem si zvykla. Ba naopak ten masochista si ještě dávala pak tréninky
na kole bez cyklo vložky :-)

Týden za týdnem šel, Renata plnila vzorně, občas si přidala
ještě fitko... občas jsem jí donutil i do závodu a hle, ta holka si většinou
došla v závodě i pro placku. Ano, má to trochu ulehčené že je v kategorii
zkušenějších, nicméně to nic nemění na tom, že musela dřít více než ostatní,
aby se na to dostala. Intervalové tréninky ve všech disciplínách, do toho
dlouhé objemy hlavně na kole.

I ten čas běhu se zvednul, a to mi na začátku říkala, že už
nikdy nebude rychle běhat. Prd! Tempo, které jsem jí ze začátku napsal a ona na
to že jsem se posral, teď dávala v pohodě...

V květnu měla větší test zdatnosti a to Krušnomana,
tedy duatlon a pěkně v kopcích. Bohužel asi 12dní přišlo zranění nohy a
tak byl start nejistý, ale nakonec se dala dokupy a na duatlonu byla druhá, s 8minutovou
ztrátou na první místo. Pěkný..

No květen utekl jako voda. Nacvičilo se nějaké depo, ještě
se do ¾ května potrénovalo, ale pak už se muselo zvolňovat na její den D -
Czechmana. Tedy hlavně odpočívat, něco naspat, tedy hlavně nabrat síly na tu
slávu.

No co budu povídat, ta holka byla nervózní dost. Popravdě to
vcelku přenesla i na mě. Ač jsem nemohl s ní, protože jsem závodil na
triatlonu v Plzni, tak jsem jí stejně držel palce a byl napjatej jako
struna jak dopadne. Přeci jen teď se teprve ukáže, jestli jsem jí ty notičky
napsal správně a zda to mělo smysl.

ANO, smysl to mělo a Renča skončila na krásném třetím místě
na Czechmanu, na MČR v ½ ironmanu. Bomba.

A tímto jí i přeju dál do trénování a závodění hodně sil a
ať jí to baví. Tahle holka teď bude jezdit za tým, od kterého dostala nabídku.
A já jí to přeju... ;-) 

good luck a makej!