Predátor race - extrémní překážkový závod

O přihlášení na Predátora jsem už přemýšlel po květnovým Bahňáku. Nakonec jsem se ale dopředu nepřihlásil a jak utíkal čas, mizela i volná místa v registraci a cena se navyšovala. A tak jsem si řekl, že se na to vybodnu, i přesto, že je tenhle závod přes kopec od mýho baráku-na zámeckém statku Býkov. Ale týden před závodem mi píše Kája, že jim vypadl jeden člověk z týmu.

Mám to přesně týden před plzeňským půlmaratonem, tak si mi nějak extra nechce, ale nakonec nikoho Kája nesežene, tak jdu. Jak už jsem napsal, je to za bukem, tedy ráno se v klidu vyspím, hodinu se poválím u snídaně a pak v klídku vyrazím na místo. Na louce před Býkovem je už asi milión aut, mraky lidí vyfešákovaných v kompresních trikách, všichni nasportovaný jak Spartakus z synkovo oblíbený pohádky J

Prezenčka na pohodu, jdu pozdravit kluky z týmu, a pak razíme okouknout start. Startuje se po hodně velkých skupinách – cca 25-35 lidí v jedný grupě, což je dost masakr.

Po bahňáku jsem si myslel, že už nic víc bahňitějšího bejt nemůže, ale to jsem se kruci mýlil.

Hned po startu cca 4 metrový taxisův příkop. Já ho přeskakuju téměř celý, zahučím tam jen po kotníky. Co je horší, že následuje rybník. Nejdříve se brodíme bahnem, kde trochu bojuji, abych nepřišel o botu, ale pak už se plave. S tím nemám problém, až na to, že má voda max 13 stupňů. Úplně dopředu se neženu, protože na břehu rybníka je 4 metrová síť, kterou musíme přelézt. Zabránit se nám v tom snaží predátor, kterej po nás stříhá proudem vodu z hasičské hadice. Za sítí dostáváme každej pytel písku, kterej hodíme na záda a musíme s ním jít po stráni, kde moc jít ani nejde, cca 200 metrů s pískem.

Pak následuje přeběh, výběh stráně, nějaký to rochnění v bahně. Za ním nás čeká první ručkování a asi hned i to nejtěžší-na provazech. Ze začátku s tím bojuju, není to zadarmo, ale pak už si chytnu rytmus a dávám to celý, stejně jako Kája z našeho týmu. Když pak koukám, jak ostatní padají do bahna jako hrušky a musí na 400metrový trestný kolo, tak je mi jasný, že tohle jen tak někdo nedá. Vidím to, že z 20 lidí to 1 dá.

Následujou prolejzačky, se kterýma já nemám při svý vejšce problém. Veškerý prolejzačky a ručkování má trestný okruh, tedy když spadneš nebo to nezvládneš, tak musíš běžet cca 400metrů navíc.  Když už člověk začne osychat, tak přijde zase drát na zemi, a musíš se plazit v bahnu. Po dalším ručkování, který jde na pohodu následuje výběh strání, za ním nás čeká lano a šplh. Dotkneš se nahoře a šup dolů. Další překážka taky není zadarmo. Dostaneš kládu, ženy menší, chlapci velkou. Šup na rameno a s ní obejít cca 400metrový okruh. Po 100metrech už rameno bolí, ale přeci nevyměknu a nesu to až do konce.

Následuje kilometr běhu, kde pár lidí předbíháme, proskáčeme se gumama. Další překážka je stěna. Na ní snad 5 minut čekáme, než skupina holek před námi překážku dá. Vyběhnou/nechají se vytahnout nahoru, ale nahoře si sednou jako žába na pramen a tam sedí a sedí a sedí. Další kilometrový přeběh. Dál přiběhneme k potoku kde je bobří hráz a pár dalších rochnění v bahně. Tedy znovu namočit a ušpinit. Přelézt bobří hráz mi problém nedělá, ale holky se tam trápí, tak dvěma pomáhám, protože nejsou absolutně schopný se tam vyškrábat. Je to celkem vejška (asi 4 metrová dřevěná stěna) ale hlavně to od toho bahna fakt klouže.

Dál následuje 20 metrová kladina obklíčená ze všech stran bahnem, a uprostřed trůní predátor a klackem omotaným molitanem nás sráží do bahna. Celá naše grupa to dává, ikdyž mě se tam predátor pokusil srazit třikrát.

Pokračuje to mojí jedinou překážkou, kde jsem to fakt nedával. Ostnatý drát nad zemí, pod ním totál bahno. Člověk se tedy plazí. Pod bahnem jsou ale ostrý kameny, a já se totálně načutnu kolenem do kamene a chvíli tam brečím bolestí. Po vylezení z tohoto mordoru má moje oblečení a tělo asi o 10kilo víc. To bahno si člověk nese už až do cíle J

Dál přibehneme ke stráni, fasujeme pytel s pískem a šup nahoru. Znesnadňuje nám to predátor, kterej po nás střílí z praku kuličky naplněné barvou. Seběhneme dolů a o padesát metrů dál na nás čeká zase výběh stráně. Už ne s pískem, ale u vrcholu je stěna-vlna. Ta dle mě není v samotnejch lidských silách jí dát. My tam jsme ale v týmu a tak si pomáháme. Já si lehnu na stěnu a kluci po mých zádech vylezou nahoru. Pak mě vytáhnou za sebou.

Seběh dolů, střelba prakem na terč. Kdo netrefí na jeden pokus predátora, tak musí vyběhnout svah znova. Všichni to dáváme (i když Kája terč vůbec netrefí J ) a jdeme na poslední překážku. Tou je kovový kontejner. Musí se přelézt. 6enský mají balík slámy aby to neměli tak vysoko. Kluci nic. Na kontejner samotný člověk nemá šanci vyskočit, mi si po pár pokusech jdeme pomoct. Tedy dáme pomocnou ručku a šup nahoru. Ještě pak pomáháme týpkovi kterej nás tam taky tlačil a rychle seskočit dolů a šup do cíle. 500 metrů doběh a už cíl. Medaile na krk, povinný vyfocení a šup do rybníka se aspoň trochu umejt, abych si úplně nezasral auto od bahna, který fakt nevoní.

Super závod. V náročnosti dle mě o level výše než sokolovský Bahňák. Závod super, vůbec nelituju, že jsem šel. Pokud to půjde, tak ho dám na jaře zas.

Večer se dozvídám, že bereme 6.místo v týmech z 69 týmů. A o co víc mě štve, když se dozvím, že se nepočítal čas posledního člověka z týmu, ale čas průměrný. Tedy sečíst časy a vydělit počtem lidí v týmu. A vzhledem k tomu, že já S Kájou jsem dal všechny překážky a dost času se čekalo na kluky, než si to odběhnou, tak 5 minut na třetí místo a 10 minut na první místo není vůbec nereálný. Tedy na jaře snad bedna J