Pilsen trail KRKAVEC - poprvý plnej!

Když jsem byl na podzim na Radeči, půlmaratonu který pořádali kluci z PilsenTrail, a moc se mi tam líbilo, tak jsem si řekl, že k nim musím přijet zas. A na přelomu roku se objevil v jejich termínovce nový závod Krkavec. Sice tam asi původně byla u jejich závodu půlka a 33km, která se následně změnila na 42km, tak jsem popravdě ani moc neváhal a na jejich závod jsem se přihlásil.

Sice s blížícím se termínem závodu jsem stále váhal, zda to nebude moc, přeci jen jsem maraton nikdy neběžel. Já dokonce ani nikdy neběžel víc jak 22km. A tak jsem v únoru zkusil o víkendech běhat víc, než obvykle.. Tělo to zvládalo, tak jsem se trochu uklidnil. Ikdyž nervozita tam stále byla… Nechal jsem si trochu poradit od Peryho, protože nemám ani zkušenosti s jídlem během tak dlouhýho závodu. Dokonce jsem i dva dny nesportoval, abych si odpočinul a naladil jsem se na sobotu.

V pátek končím v práci dřív a odpoledne si jdu ještě zdřímnout. Spánku není nikdo dost.

V sobotu ráno už se budím nervozitou, ani budík jsem nepotřeboval. Tak si ještě na uklidnění umeju nádobí, složím prádlo a pomalu se chystám.  Olu jede se mnou, fandit a jako podpora na trať.

Přijedu chvíli před, rychle prezentace, pak do závodnickýho. Namazat všechny záhyby, nacpat do sebe kus banánu a tabletu na křeče a šup na to. Na startu se nás choulí pouze 35 kusů.

Výstřel a jde se na to. Plán je jasný – běžet pomalu, s pokorou, opatrně. Očividně to tak dělá drtivá většina. Nikam se neženeme.

Sice mě to neustále láká zrychlovat, ale když vidím ostatní jak se nikam nehrnout, tak se také držím zpět…

Uteče to jako nic a už se hrabeme na první vrchol – na rozhlednu Chlum. V tom nejprudším všichni přechází do chůze. Dělám to také. A dobře dělám. Dolů do Bukovce trochu zrychlit a za Bukovcem další kopec. Zase raději do chůze ikdyž běžet by šlo. Dnes to bude ještě dlouhý…

To už se dostáváme na trail okolo Berounky. Nádherný výhledy, ouzká pěšinka ve svahu. Namotaný je to tam parádně. Tohle miluju. Znám to tam z kola. Do toho nám přes stromy prosvěcuje sluníčko, no prostě paráda. Až taková, že to uteče tak rychle, že jsme u Dolanskýho mostu na 11km cobydup. Z trailu skáčeme na most, na jehož konci je občerstvovačka.

Tam v klidu zastavuji a pořádně se napiju, zobnu rozinky a banán a s úsměvem odmítnu pivo.

Hned po tom následuje lezení do kopce téměř po čtyřech. Taková kozí stezka. Ve čtvrtce závodu si říkám co nás ještě čeká, ale nakonec bylo v pohodě. Po chvilce se už napojujeme na druhý břeh Berounky a pokračujeme v tom pěkným terénu. Dobíhám Honzu Lederera a nějakej ten kilák běžíme spolu a kecáme. Ke konci berounkovskýho trailu mi mizí do křoví na chcaní, tak jdu dál sám. Zbývající část do depa na 23km je trochu po asfaltu, trochu nudná, ale už se těším, až zahodím běžeckej baťoh a trochu se svlíknu, protože se oteplilo a já běžím v dlouhým. Taky už mám z toho trailu celkem sedřený chodidla, čehož se bojím.

Když přibíhám do depa na 23km, tak si v klídku sedám, vysvlíkám se, sundám ponožky a nohy si pořádně namažu. Možná až moc, ale nekonec to bylo možná to nejlepší, co jsem mohl udělat. Při závodě se to nezhoršilo, a nakonec nemám po závodě ani puchýře, ani odřeniny.

Pak se ještě v klidu najím a napiju a vyrážím na druhou polovinu, tedy na část s Krkavcem. Tam už se mnou jde i Olu a dělá mi polovinu cesty doprovod na kole. Veze mi pití, něco do bříška a hlavně mě taky zásobuje dobrou náladou a podporuje. Super!

Bohužel jsem si nechal dlouhou zastávkou v depu utéct velkou skupinu lidí, a tak asi víc jak 10km (tedy cca hodinu) běžím úplně sám, což není úplně easy na hlavu. Občas ta společnost jiného běžce, dobíhání nebo táhnutí neškodí. Taky už jsem trochu vypnutej a občas na křižovatkách zapomenu koukat na šipky, tak musím zastavovat, vracet se a nebo jen koukat zpátky kudy mám vlastně běžet J člověk holt po 3 hodinách jede tak trochu na autopilota…

Né mojí vinou, ale předpokládám že snaživým turistou nebo ekologem se trochu ztrácím u kolomazné pece, kde totiž není odbočovací šipka. Zřejmě se někomu nelíbila J po chvilce hledání a bloudění odbočku nacházím. Sice kdybych běžel rovně dál, tak bych se na trať závodu napojil a celý si to cca o kilák dva zkrátil, ale já nejsem z těch, kteří by to dělali. Mě by to pak po závodě sralo…

Po pár kilácích v lese okolo kolomazné pece se dostáváme pod kopec na Krkavec. Před kopcem jednoho chlápka předbíhám. On tedy chcal v křoví, tedy trochu mě vylekal když vyskočil z křoví, a pak už se dostáváme do krpálu na Krk, kde samozřejmě jdeme pěšky. V kopci předcházím dalšího kolegu. Nevypadá úplně fresh, tak se ho snažím trochu podpořit a nalákat na občerstvovačku nahoře na kopci, ale nějak neslyší ani na to J

Nahoře zase pořádně najíst a napít, v klidu chleba se solí. Pak se ptám pořadatelů, zda není někdo přede mnou a oni na to, že čtyři kluci právě odběhli… tak do sebe hodím rychle kus banána a mastím dál abych zkusil ty kluky dohonit. Protože dva kluci za mnou, jsou rozsekaný na kaši a nevypadají že to doběhnou v klidu.

Dolů z Krku se běži po bajkerským trailu, tedy zatáčky, skoky, seběhy, klopenky, docela švanda…

Vzadu za Krkem je tedy výrazně horší značení trati než bylo celý závod, tak je to trochu hledání a nadávání…

Cca na 35km v dálce zahlédnu běžce. Super, svitne mi. V radosti, že s někým poběžím, to z kopce trochu přepaluju a sice kluky dobíhám, ale začne mi píchat v boku jako prase. Už 2 týdny s tím bojuji, mám na bříšku něco nataženého. Tedy raději trochu zvolňuji a chvilinku za klukama běžím, ale pak už mi to nedá a tři kluky předbíhám. Čtvrtej jde kus napřed, tak se ho chytám a držím nadohled. Takto spolu vlastně běžíme skoro až do cíle… Cestou zpět z Krkavce proběhneme zpět okolo všech Boleveckých rybníků, kde to znám jak svoje boty a cíl už se blíží…

Cítím se sice unavený, ale čekal jsem že to bude daleko daleko horší. Když vbíhám zpět do kempu a vidím cíl, tak zahlídnu taky asi 8 kamarádů z Forest týmu. Neskutečná podpora od nich. Až se mi chtělo slzu uronit. Ale jsem přeci jejich táta, musím bejt chlap! J tak šup do cíle, na čáře vystřihnout můj pokus o hvězdu a je to za mnou!

V cíli bomba pocity. Nejsem nesračky, jak jsem počítal, trať se mi moc líbila a celý jsem si to vlastně užil – což jsem taky nečekal… Když pánbůh dá, tak to jdu příští rok zas!

V cíli opalovačka, pivíčko, pokecání s kamarádama, no prostě paráda…

Klukům z pilsentrail.cz velký pochvaly za uspořádání. Týmu a Olu ještě jednou díky! Jste super..