Pět dvanáctek s Norbim

Malinko sportovat jsem se začal už na konci roku 2011, kdy jsem si odběhl první závod runtour v Plzni (tehdy nultý ročník v komorní atmosféře), v zimě jsem se šel párkrát proběhnout a myslel jsem si, jak jsem dobrej. Tehdy v zimě jsem ještě vybíhal v botách na kolo, což byla hrozná blbost J

Na jaře 2012 jsem s Jardou Miňhou objevili závod v Plzni na Košutce a výzva byla světě.

V březnu jsme stáli na startu, s námi i Šumák Ondra Šimice (tradičně navlečenej jako pumpa), taky Pery z Nejdku dorazil a i ten zmiňovaný Jarda.

No trápení to bylo hrozný, mě bolelo koleno a hlavně – neměl jsem nic natrénováno!

Ten rok i přejmenováváme Jardu na Cukříka, kterej tam v cíli stropí skandál kvůli cukru, který mu přítelkyně nedovezla na trasu J no už se ho ta přezdívka asi nepustí J

Rok 2013 opět stojíme na startu, opět ve stejné sestavě, jenže letos není sluníčko jako loni. My nemáme kraťasy, ale oteplováky a teploměr hlásí mínus 2 stupně. Já osobně se tam moc těším, ale na druhou stranu zimu nemám rád, tedy vylézt z tepla auta je těžký… Nabalenej jsem jak ten náš Šumák, jen ta šála mi chybí. Ten rok si vzadu za Krkavcem šlápnu do louže a zbytek závodu běžím s mokrýma nohama a je říkám si – zmrnu nezmrznu?!

Rok 2014 pro mě nezačíná šťastně, v lednu úraz stehna a pak na celý únor fasuju sádru na kotník, to když si při basketu zkurvím vazy, tedy sádru mi sundávají 10 dní před Norbim. Z kraje sotva chodím, bolest v kotníku, ale v hlavě vím, že Norbiho chci běžet. Tedy nakonec se registruju a říkám si, že zkusím co to půjde.

Tedy vybíhám i v roce 2014, ten rok ale opravdu s rozvahou, pomalu, nikam nechvátám. Hlavní cíle je doběhnout, na čas nekoukám. Ten rok mám i svůj nejhorší čas 1:16.

Rok 2015 už trénuju více, což je znát i na výrazném zlepšení mého času. Sice se mi nedaří dostat se pod hodinu, ale 1:01 je posun o parník. I pocitově je to super. Sice né úplně ideální, ale já se cítím dobře, a to i v cíli. Dřív jsem tu sotva lapal po dechu, sotva stál na nohou a teď si to i užívám… Sice už z naší party odpadl Cukřík, ale Šumák a Pery nechybí. Ten rok to jdou poprvé naše holky Foresťačky – Olu a Vlaďka a běží také super.

Rok 2016 je jinej level. To co mám naběháno před Norbim jsem jiný roky neměl naběháno za celý rok. Na startu sice stojím neodpočatý, protože teď trénuji každý den, ale rozhodně mám naběháno. 2016 sestava podobná jako loni, tedy já, Pery a Šumák. Z holek jde jen Olu, protože Vlaďka čeká mladýho Foresťáka… J Já nemám na Norbim svýho tažnýho koně posledních měsíců Báru a tak si říkám, že by bylo fajn zkusit se držet Peryho, protože mi ten kluk ušatá říkal, že letos vůbec neběhal. Teď už vím, že kecal…

Na startu cca 200 lidí, tedy více než kdy jindy. Start a už letíme do kopce a samozřejmě v tempu jako blázen… Chytám se Peryho, ale je to těžký. Za chvíli jsem zadejchanej a funím jako lokomotiva s nákladem. To jeho tempo nakonec uvisím 3km, ale pak už to nejde… Ještě na 4,5km ho vidím, ale to už je kus přede mnou. Na 5km nám lesáci letos nadělili trochu oraniště a bahna, ideální na unavení před tím nejhorším, tedy „lezení“ do kopce na Krkavec.

Letos si kopec dávám pěkně v klusu, sice pomalým, ale pořád stejným. Pár lidí tam předbíhám, což je příjemná změna oproti jindy.

Nahoře do sebe rychle nalejt jonťák a šup dolů. Při seběhu to trochu přeženu a píchá mi v boku, tedy musím malinko zvolnit. Když se pak následně běží do dlouhého táhlého kopečku, tak (ač to dělám nerad) ohlédnu se a za sebou vidím asi tak 12 lidí. A kurňa. Nezbejvá než se držet Zátopkovo hesla – když nemůžeš tak přidej. Holt se kousám a zkusím přidat, ať mě ti vlčáci nedoženou. To se mi nakonec daří a kilák před cílem mám trochu klid, jenže to už zase není na co čekat a běží se naplno. Cíl v dohledu. Posledních pár metrů a je to za mnou. Čas 56:55, průměr 12,8km/hod je pro mě super, zlepšení zase o parník (5 minut zlepšení oproti roku2015).

Tak takovejch bylo mých pět dvanáctek na Norbim. Doufám, že příští roky tu budu zas!

Tomuto závodu dávám 9              z 10