Není nad to dělat blbosti
To bych nebyl já, abych si nevymyslel párkrát za rok nějakou píčovinu. Tentokrát to byla blbost kardinální:-)
Už nějaký týden jsem věděl že chci jít zase noční překážkový závod z dílny kluků SEALS RUN. Za A - jsou to kluci co chodí běhat k nám na závody, tedy parta okolo Pterodaktyla Picha, tedy je třeba jim to oplatit a jít k nim.
Za B - mají ten závod vymazlenej. Za poloviční startovný co predátory mají stejně muziky. Překážky super, mezi běhy fakt v těžkých kopcích, co mě překvapilo že i trať byla oproti loňsku úplně jiná. Ano, pár překážek měli stejných, ale většina úplně nové, jinak natažená trať. U pořadatelé miloušové.
A za C – obhajuju druhý místo z roku 2018, tedy vlastně povinnost :-)
Do Stoda večer nechvátám, start je 21:30 a já startuju až mezi posledními, tedy až někdy po 22h. Startuje se po půl minutách, individálně.
Před závodem si chci jít proběhnout celou trať, ale nakonec si jí proběhnu jen necelou půlku a jdu radši zpět, tak mám aspoň čas trochu zafandit ostatním.
22:03 jdu na to, prakticky s rozběhem z WC, kam jsem ještě těsně před startem musel :-)
Sekundy ubíhají, ještě loknu piva moderátorovi ze sklenice a už se rozbíhám na první stěnu.
Následují prudké výběhy a seběhy místního vrchu, okořeněné o překážky jako nošení velké pneumatiky, šplhání po zavěšených pneumatikách, ručkování po bradlech…abychom se dostali za chvíli poprvé do vody a místního potoka. Tam i fandí Olu a záškodník Pich, kterej mi nepřeje nic dobrého, kanec.
Následuje zase trochu běhu, okořeněné o výběhy a seběhy krpálů kde ti do dlaně vrazí pneumatiky od auta, abys nešel naprázdno :-) Pak zase delší běh, chůze po chůdách, skákání v pytli, kde se zamotám a krásně si ustelu do kopřiv… Přelézt říčku a šup po druhé straně zpět do cíle, kde nás čeká ještě namotávání provazu se závažím, vytahování pneumatik na laně do vzduchu, plazení pod ostnáčem, zdolání stěny a lan a cílové přeplavání říčky a šup a jsme v cíli. Krátké leč o to víc intenzivní…
Od poloviny závodu se necítím dobře, tělo unavený, trochu mžitky před očima ale to bylo asi z té čelovky… o to víc mě nakonec překvapilo, když v závodě končím na bedně, tentokrát na třetím místě, což vůbec nečekám. Já myslel že budu tak do 10.místa. Vítěz je ode mě o parník, ale trojka moc potěšila.
No po vyhlášení šup domů a nakutě.
Ráno v 7h vstávám na Krále, tedy spánek 6h a šup do auta. Sbaleno mám už od pátka, tedy i snídám v autě, abych neztrácel čas a byl včas na to být aspoň někde uprostřed startovního balíku. No jo, ale půl hodiny před stojím až téměř na druhé straně náměstí :-(
V 9:00 za hudby Manowaru se tenhle dav pomalu rozjíždí směr Běšiny a jdeme na to. Nejdříve pomalinku, pak se to na široké silnici trochu rozjede. Za Klatovama se ale začíná stoupat na první kopec a na úzké cestě se to ucpe a už to nejede..
Asi nemá smysl moc vše popisovat, ale trasou k Běšinám se škrábeme na všechny kopce které tento hřeben má. A že jich je… na nejlehčí převod se pomalu škrábat s davem krokem do kopce. Kořeny, kameny. V jednom místním kopci mi odchází řazení a bohužel nejde ředit nejlehčí převod. No jo, ale já ho potřebuju!
Zkouším to vyladit kolečkem na páčce, ale je to spíš horší než lepší. Nezbejvá než jet dál a doufat.
No do kopců to tedy nejede, ale o pár kilometrů dále mi při sjezdu odejde zadní brzda :-( naštěstí přední jde a tam se hlavně modlím. Průser jsou lidi. Ve sjezdech se vždy sjede více lidí do hada za sebou, první samozřejmě nejpomalejší a brzdí ty za sebou.
Jenže já furt nemůžu stát na brzdě, to bych utavil i ten předek.
A tak si tak jedeme dál, pořád jen prudký a dlouhý kopce nahoru, rychlý sešupy dolů. Rovina žádná. Ani metr.
Ale není to furt jen napiču. Před Keplama na jednom kopci stojí banda vožralejch lidí v kostýmech, v rukou flašky s vodkou kterou nabízí lidem jako vodu, pouští muziku, laškujou s holkama, prdel…
Na Keplech na občerstvovačce se zase parádně napapáme. Teplá polívka, chleba se škvarkovou pomazánkou, sekaná, koláčky… no mňamek mraky.
Taky máme cestou několik brodů. Někde za Čachrovem dva za sebou. První kratší ale s lávkou dolů s vodníkem… Nejdřív ho nečekám, ale jak zahlídnu vodníka tak zbystřím. Nějak se nakonec do vody rozjedu a brod dám. Vody tak po náboje kol. Říkám si to nebylo tak hrozný, jak všichni straší.
Jenže o dva kilometry je další brod, ta samá říčka, jen zde je to hlubší a jednou tak delší :-) sice tu není vodník, ale je tu mraky lidí dychtících po našich koupelích :-) svině :-) Já se naštěstí stihnu dobře rozjet, voda stříká, naštěstí přes řídítka nejdu… jen člověk celej mokrej.
No šlapeme dál, furt nahoru, sjezdy jsou ještě horší, kort v okolí Velhartic. Tam se škrábeme úzkou cestičkou nahoru. Jako panorámata skvělý, ale ty kopce ;-)
No aby toho nebylo málo tak cca 12km před cílem trhám v kopci řetěz. Chudák se celej zkroutil. No kleknout to trní a s nářadíčkem opravovat. Zkrátit na obou stranách. No seru se s tím minimálně 10 minut. Ještě to je v úzkým místě, kde už jsou všechny tři tratě sjetý do jedný a proudí tam desítky lidí okolo.
Do cíle pak už zbývá jen něco přes deset, tak se modlím, aby to vydrželo a já už nemusel moc šlapat ;-) tělo už unavený a zhuntovaný, křeče do nohou…
Poslední kilometry ale nějak utečou a já v Lubech protínám cílovou pásku. Není mi do skoku, ani chuť na guláš s pivem nemám, tedy lístek udávám kolegovi z práce a jedu ještě těch pár kilometrů k autu a šup domů.
Tohle nebyl ideální „tréninkový“ závod na rozjetí před půlironmanem…
