Maraton Praha 2018

Maraton v Praze byl pro mě tak trochu narychlo. Původně
jsem chtěl běžet maraton na Ober Elbe Marathon, tedy skoro z Děčína do
Dráždan. Byl jsem dohodlej s Barčou z týmu, že půjdeme spolu pod 4h,
jenže nejdříve odpadla Barunka a pak do toho ještě Olu zdravotní komplikace
(měla tam běžet půlmaraton) a tak sem to odpískal a místo toho jsem si dal
Přeštickou desítku. Na FB na mě ale vyskočilo, že Dana Císařů prodává
registraci na maraton v Praze a já po ní skočil. Hodně bolesti za málo
peněz, no neber to :-)

Ráno den D v 6:00 usedáme do žlutého busu směr Zličín,
tam sraz s bandou z Plzně. Metrem do centra a tam v Mekáči sraz
s Kačkou Houfků od nás z Forestů ;-)

V 8:30 použijeme naposledy přeplněný toiky na
staromáku, uděláme foto před smrtí a vcucneme se do koridoru. Měl jsem mít E,
ale jsem pěkně v B. Jsou i přeborníci jako Kosťa, kterej tam vlezl
s koridorem K

9:00 výstřel a Vltava nám zní do uší. To je okamžik kdy tě
mrazí do celýho těla... chvíli po startu probíháme startovní čarou, já mačkam
garminy a jdeme na to. Hlavou mi pořád zní - tempo 5:00-5:05 a HLAVNĚ
NEPŘEPÁLIT! A popravdě to i celkem držím. Snažím se neblbnout a kontrolovat si
to na hodinkách.

První kiláky mizí a slunce začíná hřát. Snažím se to
ignorovat a vnímám jen klapot stovek nohou dopadajících na dlažbu.

Na 7km se jdu vylulat a to mě konečně dobíhá Dana Císařů, se
kterou už běžím až do poloviny. Chtěla jít půlmaraton na osobák, zhruba
v mém tempu a tak se jí snažím trochu pomoct. Ona moc nemluví, ani moc
neodpovídá, chvílema funí jako muflon... :-) jen když se na trati objeví ukazatel
km, tak zahlásí, že mi chybí třeba 32km do cíle. POTVORA.

Na půlmaratonu jí vyklopím Radkovi ve slibovaném čase (on
jde druhou půlku štafety) a dál pokračuji sám. Vedro už je obrovský, vlastně
začne bejt i nuda a tak se aspoň koukám po ostatních které míjíme
v protisměru. Člověk tam potká různý kostýmky - Borata z Kazachstánu,
týpka v chlupatém kostýmu za neandrtálce, který má v rukou dvě velký
kosti, slováka v kroji a v ruce obrovskou sekyru-valašku, atd.  Je fakt na co koukat, lidi jsou hovada :-)

Na 30km jsem už fakt upečenej, že takhle to fakt nepůjde. A
taky že jooo. Tělo začíná slábnout, žízeň jako trám.

Na 35km už tělo vypovídá službu a na 37km totální zeď.
Výrazné zpomalení, motám se tam po trati jak bludnej kořen a modlím se za
každou občerstvovačku.

Na 38km si inteligentně do huby narvu banán a sůl, jenže to
málo zapiju a tak začíná můj souboj - blejt neblejt. Sice jsem nakonec vyhrál a
udržel jsem to, ale jen o fous... ty 2km do další občerstvovačky na 40km jsou
nekončící.

A běh střídá chůzi... a ještě mě předběhne vodič na 3:45, což
je můj osobák. Tedy hlava KO.

No nějak se vyškrábu do nekončící cílové rovinky, která má
skoro kilometr a splužím to do cíle. Čas 3:50 je dle mého tragickej a jsem
z toho i smutnej. Ale holt horko dělá svoje, navíc bez nějakých tréninků
na maraton, prostě maraton rychleji běhat nejde :-)

No mám co napravovat do říjnového maratonu
v Amsterdamu...a asi to bude chtít i dát delší trénink než 10km :-)
aspoň pár