Konečně triatlon
Sobota 14.6. je po dlouhé době vysněný víkend-závod. V Ostrově nad Ohří jsem si poprvé zkusil triatlon, poprvé jsem si hrábnul na dno a zjistil že moje fyzička stojí za hovno. Tenhle terénní triatlon s výborným pořadatelským zabezpečením, dobrou a zábavnou tratí a spousty konkurentů na trati byl prostě po dlouhý zimě a mých úrazech prostě vysněný. Na závod sebou beru Vlastu, kámoše, kterej pořádně nic nedělá a tak ho zasvěcuji do tajů triatlonu. V Ostrově je ráno zima skoro jak na zimní bundu. Vůbec se mi svlíkat „do naha“ nechce, ale když jsem pořídil ten novej dres tak to už prostě musím. 10:45 skáčeme do Velasu, kde jsem 3 roky zpátky málem krmil ryby pizzou. Voda překvapivě teplejší než vzduch. Ve vodě se ale trochu trápím, dejchání mě dělá problémy a tak to raději házím na záda a 400 metrovou trať plavu celou znakem. Z vody vylejzám sice v první polovině startovního pole, ale rozhodně nic dobrýho. Depo klasicky tragický, na tom musím zapracovat. Kolo ale držím. Jediné co mě na kole rozhazuje je, že ztrácím hned po startu lahev a celý kolo jedu s žízní. Na běhu se dostávám do tempa, ale bohužel mě pár lidí předbíhá. V cíli ale celkem dobrý pocit, což dříve nebejvalo. Čas 1h:10 mě v cíli těší, vždyť 3 roky zpátky jsem to jel za 1h:40. Vlasta potlučený závod také dává a za 1h:33.
V sobotu 22.6. byl původně plán dát další díl Rozhleden v pohybu, ale na poslední chvíli jsem objevil triatlonový závod na domácí půdě, kilometr od domova a to se neodmítá. Na rybníku Šídlovák na klasických distancích 400m plavání, 20km na silničce a 5km běhu. Byl to můj druhý silniční závod v životě, tedy taky nezkušenost. Do závodu jde cca 35 lidí, tedy malé lokální závody, ale hobby závodníků tam není, jen samý matadoři. Voda ok, vylejzám kolem 7.místa. Přeběh do depa, kde se mi při přezouvání tak zamotá škeble, že tam skoro hodím záda. Naštestí to rozdejchávám když se na cca 10 sekund opřu o věšák na kola. Sice se mi hlava motá jako prase ale rozbíhám se z depa ven. Silnice se jede pět okruhů a není to zadarmo. Do silnici nahoru na Krkavec a z kopce zpátky. Tedy nahoru furt do kopce, dolů zase zalehlej na řídítkách. Bohužel první skupina se trhla a za mnou nikdo, tak se nemůžu vyvézt v háku. Když už se konečně někoho chyták a chvíli s ním jedu, tak mi při řazení spadne řetěz a já musím sesednout a rukama ho nahazovat. Tedy černej jak mouřenín a nasranej. Běh klasicky na udržování, už nešlo nikoho dohnat. Rodina mi fandí a tak mám aspoň dostatek fotek a podporu.
