Jak jsem viděl pátou Forestovu šestku

Letos už popáté jsem pořádal běžecké závody kousek od mého
 baráku v Záluží u Plzně.

Když nám v roce 2014 vznikl v hlavě nápad na
pořádání běhu, tak ani nikdo nedoufal kam až se to dostane.

Už tehdy jsem nějaké zkušenosti měl, protože jsem několik
let pořádal bajkové závody a také jsem už dost závodů odběhl jako běžec, ale
stále je se čemu učit.

Na prvním ročníku nás uvítalo počasí deštěm a loužemi (tehdy
poprvé a doufám naposledy). Tehdy se nás sešlo 24 na startu. Zázemí nebylo,
stupně vítězů také ne. Nebylo vlastně nic. Jen čísla a stopky. Taky se ještě
neběžela naše trasa závodu a běželo se jen 5km.

Od té doby se ale vše změnilo...

Děláme každému medaile, oceníme každé dítě diplomem a
tatrankou ikdyž děti nic neplatí. Snažíme se mít po trati několik fotografů,
protože fotek není nikdy dost, děláme video. Snažíme se, aby v cíli bylo
spousty jídla, a to převážně domácího a pečeného. Také do čajíku dáváme rumíka.

Registraci děláme dopředu, ať víme na kolik lidí se máme
připravit a také proto, že si můžete vybrat startovní číslo jaké máte rádi a
ještě tam natiskneme i jméno. Ať má každý památku (alespoň ty co si čísla
schovávají jako já).

Také vyhlašujeme 5 prvních v kategorii a letos byla i
tombola. Prostě snažíme se do toho dávat maximum a chceme aby se Vám u nás
líbilo a nejlépe aby se všichni vraceli.

Pro někoho to byl jeho první závod v životě a je super
když se takového člověka podaří namotivovat, aby ho to bavilo a přišel příště
zas (nebo si i zkusil jiné závody).

Letos jednoznačně si dávám jednoznačný cíl - přilákat na náš
závod 200 startujících.

Na minulém závodu bylo cca 140 závodníků a nebyl dětský běh
a ten tentokrát děláme, tedy plán je jasný J

Hlavní trať jako vždy 6,1km, pro děti máme připravenou 100m,
550m a 1100m trať.

 Příprava na závody
nám začíná tentokrát daleko dříve. Registraci otvíráme už v červnu a
protože se nám docela brzy plní, tak i samotná příprava na závody musí začít
dřív. Je to víceméně o každodenní aktualizaci startovní listiny, odesílání
mailů, plnění startovní listiny a aktualizaci webu. Když se to dělá průběžně,
tak to jde. To nejhorší začíná 14 dní před závodem, kdy začínáme tisknout
startovní čísla a připravovat startovní obálky pro každého. Těch 14 dní nad tím
sedím tak v průměru 3 hodiny denně. K tomu oslovovat sponzory a
kamarády a následně například půjčovat stany, atd.   No mazec J

A pak se ti stane, že ti firma přiveze Toiky a místo toho
aby zavolali půl hodinu dopředu jak mají, tak volají že už stojí na místě a kam
že to mají složit. Tak maníka naviguješ po telefonu, a když přijedeš
z práce domů, tak zjistíš, že to týpek složil o 250metrů mimo, tedy úplně
špatně. Takže půl soboty řešíš převezení na správné místo. Nakonec nás
zachránili místní hasiči. A když jsme u toho, tak místo aby si to odvezl pryč
v neděli odpoledne, tak ti ještě v úterý stojí hajzly na louce. A
když už to zaurguju telefonem na firmě, tak si je sice odvezou, ale zapomenou
na klíče, tedy ještě řešíš jak moulovi vrátíš klíče.

V sobotu ráno si jdu ještě zaběhat tradičně do Borského
parku. A po obědě ještě vyzvednout poslední stan, pak na 2 hodiny jít značit
trať, a následně udělat nákup ovoce, čajů, atd. No a to si pak v 23hod
lehneš mrtvej do postele se strachem, aby ten budík nezazvonil moc brzy J

V neděli ráno rychlý kafe, kus chleba do bříška,
protože přes den už na to nebude čas a šup do tepláků a na trať. Na kole objet
trasu, pověsit cedule..

Pak naplnit auto a dodávku stany, lavicema, a všemožným
železnám a dřevěným harampádím... vlajky, stoly, židle, bedny s věci na
závody. No je toho mraky.

Když už nám vše stojí, tak si ještě rozbalí stánek
Šeříkovka, ale trochu nám svými spotřebiči vyhazují centrálu, takže přichází
akce, jak natáhnout 150metrů prodlužovačky až z mého baráku. Naštěstí jsem
jich sehnat dostatek a vyšlo nám to přesně.

Lidí se mezi tím přihnalo neskutečně. Na louce jsem od oka
napočítal tak 130 aut, tedy parkoviště jako hrom. Had u prezentace nám
nebezpečně narůstá - na tom do příště musíme zapracovat a registraci rozdělit
na více stanovišť.

Počasí zatím moc nepřeje. Mlha by se dala krájet, ale já už
vím, že bude krásně, protože slunce už vykukuje přes mlhu.

A to už se nám blíží 10:15 a tedy start dětských závodů.
Nejdříve jdou na to prckové na 100metrů, akorát v mlze ani nejsou vidět. A
stejně nám mizí v mlze i startující na 550 a 1100 metrů, jen s tím že
ty se nám občas vrátí, proběhnou startem do druhého kola a už zase mizí v mlze...

Po dětských závodech hned vyhlásit děti, ať hned dostanou
medaili na krk a tatranku a čeká se jim tak na své rodiče  běžící F6 příjemněji.

No a to už máme pár minutek do startu, tedy rychle na
rozpravu. Napsal jsem si krásný tahák na to co říkat, a samozřejmě v tom shonu
ho nemůžu najít. Chtěl jsem bejt vtipnej, říct pár užitečných rad, ale... no tak
snad to každej zvládl. Hlásím minutu do startu. Stoupnu si tedy do neskutečnýho
chumlu závodníků a za chvilku jdeme na to. V tu chvíli zjistím, že mam
něco divně v levé botě. Tak si jí sundám a zjišťuju, že jsem si zapomněl
po praní nandat vložku J
no co, pár sekund, tak jdu na to vložka nevložky. Stejně bych už jí nesehnal
tak rychle. Připravit, pozor a už nám vrchní startér střílí ze své pistole.

Dvěstěčlenný dav běžců se sprintem rozbíhá kupředu a je to
mela. Všichni chtějí být vepředu. Já si tentokrát hned chytám Barču Šturmů a
běžím bok po boku. Řekli jsme si, že letos to dáme spolu za 26:30. Tedy o půl
minuty rychleji než na jaře (tedy aspoň já). Plán se daří zhruba do obrátky na
2,5km, kde mi začíná píchat v boku a já lehce zvolním. Sice za Bárou běžím
celou dobu na dohled, ale bohužel mi zase utíká. Já nakonec 27:03, tedy
zlepšení jen o 3 sekundy oproti jaru.

V cíli se hned zapojuju na pomoc s rozdáváním medailí.
Což mi komplikuje jeden doběhnuvší, který nám zakopne o stojan s medailemi
a pěkně nám je všechny do sebe zamotá.

Pak už se ale přesouvám z medailí k časomíře, a
šupky vypsat diplomy ať to zbytečně nebrzíme. Pak už jen počkáme až doběhnou do
cíle všichni a pak už jdeme předávat ceny. Samozřejmě se letos opět zapomnělo
ocenit věrné účastníky všech F6. Jsme stále čtyři - já, Olu a pak Pery s Bejkem.

Po vyhlášení vyhlásit tombolu. Nakonec tam bylo přes 30 cen,
tedy snad si na své přišli i ty, co nestáli na bedně... a na koho nezbylo, tak
jsem ještě rozdal poukázky na piva do Šeříkovky, která nás letos zásobila
pivem.

Buchty se snědli, pivo dopilo, s pár lidma jsem si i
trochu pokecal.. ale pak už pomalu konec a máme to za sebou. Respektive běžci
to mají za sebou. Mě čekalo uklízení tratě, uklízení zázemí, nahrání výsledků a
fotek na web a já se vším skončil v 23hodin večer.

Bylo to náročné jako prase, ale stálo to za to!!! Doufám že
se rozdalo spousty radosti a někdo se i zapotil... a tak to má být J

No už druhý den přemýšlíme, jak to provedeme příští rok a co
je potřeba zlepšit do příště.

F6 bude příště nejspíše poslední neděli v březnu 2017.