Forestova šestka

9 let pořádání bajkových závodů ve mně zanechalo velkou stopu, a tak když jsem s tím seknul kvůli malý účasti, tak jsem si hledal novou výzvu. Měl jsem v hlavě uspořádání triatlonových závodů. Ale tři disciplíny nejsou zadarmo. Člověk musí mít rybník, uzavřenou trať na kola (žádný přejezdy silnic) a to je problém. Z triatlonu jediný běh je na pohodu. A když jsem letošní sezónu nejvíc dal běhání a navíc se mnou začala běhat i Olu s kámoškama, tak se v naší hlavě zrodilo uspořádání závodů v běhu.

Životní mota Foresta Gumpa nám nejsou cizí  proto vznikla FORESTOVA ŠESTKA.

V mé hlavě byla myšlenka zvát všechny, Olu chtěla závod „komornější“, v rodinné atmosféře. Bylo mi vysvětleno, že pravdu má ona J

Domluveno cca 35 lidí na termín 18.10., ale samozřejmě né všichni doráží, tedy na startu nakonec 22 lidí.

Ráno před závodem jdu označit trať. Sice pak člověk nemá čas skoro na nic jiného, ale zase nehrozí to, že značení nějaký aktivní zahrádkář strhá. Na trati, obzvlášť začátek trati na louce, je dost podmáčený. Naštěstí není nějaká zima, takže lehké smočení není zas takový problém.

Pohoda před startem i dobrá nálada všech účastníků je přesně to proč tyhle závody chci dělat.

Před startem krátká rozprava a už si stoupáme na startovní čáru. Odpočítávání a start.

Hned po startu to napálí Jarda Miňha alias Cukřík, žene jí neskutečně kupředu, jak kdyby se běželo jen 500 metrů. Neběží J Voláme na něj, zda chce být první u viaduktu, kde stojí první fotograf. Nakonec se mu to i daří, ale pak už umírá a zvolňuje. Nicméně se mu ještě předtím podařilo proběhnout na konci louky tou nejhlubší louží, která tam byla, což nám vzadu za ním ubírá kyslík z plic, protože aspoň já se chechtám jak blázen.

Vedení se ujímá Perry, následovaný Michalem Bejčkem a pak skupinou čtyř kluků. Had závodníků se natahuje. Když přijde pořádný kopec, tak se to trhá definitivně. Singlík v lese je zábavný, pěkný, akorát kořeny fakt kloužou. Trať si užívám, tahle mě fakt baví, tedy až na úsek který úplně nemusím a tím je úzká cesta v křoví. Nevadí mi ale jak je úzká, ale to jak je nízká. Sice je to asi jen 50 metrů, ale běžet v předklonu fakt nemusím.

Následuje dlouhý seběh po louce. Na jeho konci je malá občerstvovačka s vodou. A protože kluk přede mnou už má náskok a první holka za mnou zase cca 300 metrovou ztrátu, tak se zastavuju, poklábosím a když se dívčina blíží, tak se zas rozběhnu k cíli. Zbývá kilometr a půl, není kam chvátat. Před viaduktem zase nutně zapózovat do objektivu a šup do cíle. Já nakonec osmý s časem 23:26. Tomáš Peroutka vyhrává s časem 19:35 a to prý ještě běžel na pohodu. První žena dobíhá kousek za mnou s časem 23:41.

Ocenit musím i Lenku Gracíkovou, která sice dobíhá poslední, ale pere se s tím statečně, hlavně po tom co chlastala do rána…Holka vlastně skoro ani nespala J Podobně jako Olu, která si to dává za 28:03 a s tím, že ani nevěděla jak se dostala v noci domů J

Proběhne vyhlášení. Lidi jsou spokojený, postupně balí a jedou k domovům. Někdo ještě zůstává na ten kotel guláše.

Každopádně takový závod mě motivuje, abych ho na jaře udělal zas, tedy cca v dubnu na druhém ročníku!!!

Díky všem co s závodem pomáhali