Forestova šestka vol.6 26.3.2017

Po 9 letech pořádání bajkových závodů a 2 letech pauzy od
pořádání jsem se rozhodl udělat běžecké závody. Bylo to v době, kdy jsem
začínal běhat a chodit i na jiné běžecké závody. Tedy když mě v roce 2014
napadlo udělat běžecké závody, tak jsem ani nemyslel, že se F6 dostane do
takových rozměrů. Počty závodníků nám rostou víc než houby po dešti. V řeči
čísel 24, 46,107, 146, 217 a teď? 274 závodníků! Bomba!

Ono to ani původně nebylo záměrem. Já chtěl udělat závody
pro kamarády. Sešlo se nás 24. Sice nám týden před pršelo, ale nakonec to bylo
fajn. Podruhé už to bylo 50 lidí a mě 50 lidí přišlo super. Další rok jsem to
chtěl omezit na stovce, ale pak se ptám kámoše Wény co on na to a on říká -
"když už to připravuješ pro stovku, tak to vyjde nastejno, jestli těch lidí
bude 120".

No a pak to rostlo, rostlo...přibrali se ještě závody pro
dětičky a teď? Teď bude skoro na 300 běžcích :-)

Už to tedy není ta sranda jako zkraje. Dlouhé dny trávím
registracemi, abych to následně vyměnil za dny, kdy neustále tisknu startovní
čísla, obálky pro každého závodníka, prezenčky, laminuju papíry... no 14 dní
masakru. Nemusím ani zmiňovat, že to chce taky oslovovat sponzory, domlouvat
zázemí, jednat s městem, řešit desítky telefonů, a bla bla bla...  Po těch 14 dnech se už vlastně těším na ten
den D, kdy mě čeká "jen" trochu té fyzické práce a pak běh. To že jako
pořadatelé s Olu běháme vlastní závody, je vlastně s Olu naše taková
domluva. Už na začátku jsme si řekli, že to chceme mít tak, abychom vždy
běželi. Když by se neběhalo u sebe doma, tak to se na to radši vysereme.

A tak běháme. Doteď nás takto na 5.ročnících běželo všechny
5 lidí. Já, Olu, Bejk, Pery a Nadymák.

Po letošním 6.ročníku jsme už jen tři. Tři statečný! Jeden
dal přednost chlastu, druhej děcku J nevím co je lepší :-)

A tak letos když se uzavírá registrace týden před, trháme
rekord v počtu přihlášených - 204. Na místě se přihlašuje dalších cca
téměř sto lidí. Ano, jako každý rok se x lidí přihlásí a vůbec nepřijdou...

V sobotu den před makám celý den a když v 23 hod
uleháme do postele, tak se skoro ani nesvlékám. V noci se samozřejmě
několikrát budím, to když si na něco vzpomenu co ještě musíme udělat, nebo
prostě jen nervozitou.

Den D je tady!

Noc byla krátká, jako minule to máme v noci kdy se mění
čas a spíme tedy o hodinu méně.

Ráno rychlý kafe a banán a šup makat.

Značení, vykládka dodávky, stavění stanů, elektrika. No sám
bych to rozhodně nezvládl. Ještě že mám tak úžasnou bandu Foresťáků která nám
pomáhá... a taky rodiče. Čímž se dostávám na mojí maminku, která už asi 2 měsíce
před závodem mění svůj dům na keramickou dílnu a několik dní maká na medailích
pro závodníky... Mám tě rád mamko ;-* na podzim udělej těch medailí 300, až budeš
tohle číst :-)

Vše je na 9:15 ready a nám se rozjíždí prezentace. Letos jí
máme rozdělenou na děti/předem registrované/nově příchozí - rozhodně dobrá
volba a my tak nemáme dlouhé fronty jako loni.

Taky je napečeno hodně dobrot od našich Foresťáků. A lidi si
dávají do nosu už před závody :-)

10:15 nám vybíhají na 100 metrů nejmenší dětičky. Následně
550 metrů ty starší. Pro ty nejmenší už bylo 550m docela záhul. A po nich už
téměř dorost na 1100m, tedy dva okruhy. To vše za dohledu fotoaparátů a drona,
který nám občas (hlavně ty nejmenší) trošku rozhodí, když neví jestli sledovat
drona a nebo běžet J

Rychle vypsat diplomy a vyhlásit dětičky.

Víme, že děti jsou základ a tak se snažíme děti co nejvíce
namotivovat. Děti u nás neplatí,  každej
dostane diplom a tatranku.

No co, je tu 11:00 a tak rychlá rozprava. Letos tu trochu
koktám. Aby taky ne, když mi celou mojí řeč rozbil Pery, když místo na bedně
vyměnil za plenky, kočár a svého malýho Tondu. Asi do příště budu muset
vymyslet něco novýho a nebo toho předběžce dělat já J

PŘIPRAVIT, POZOR, START!

Startér všech závodů a vrchní časomír Pavel střílí
k nebi ze své pistole, která je původem na odhánění nápadníků od své
dcery, ale teď nám slouží slepými náboji na startování našich závodů.

215-členný dav běžců už maká směrem na Horní Břízu
prozkoumat krásu naší tratě. Ty nejrychlejší vepředu prakticky hned od začátku
téměř sprintem, ty vzadu si to užít.

Poměrně dost lidí si u nás (ať už teď v neděli, nebo na
minulých ročnících) vyzkoušelo poprvé běžecké závody.

A popravdě mě strašně hřeje u srdíčka, že si to zkusili
poprvé u nás, že se jim líbilo a že se k nám opět vracejí, či je to do
běhu vtáhlo a už nepustilo. Motivovat lidi k pohybu je přeci super.
Spousty z běžců si k nám berou holky, kluky, či svoje děti...ale máme
tu i takový co se u nás seznámili ;-)

No já si běžím v popředí, cca na chvostu první 30ky. Vím
co mě čeká. Ten náš kopec to pěkně roztrhá... Ze začátku za mnou běží Hanka
Hanzlíků, ale varuju jí ať to nepřepálí.

No nicméně za viaduktem vidím před sebou Teu a před ní cizí
holku, tak jí docvaknu s tím, že bych jí trochu pomohl tu holku dohnat.
Chvíli běžím s ní, ale pak vidím našeho kameramana na kole Luboše, tak
ještě trochu přitlačím abych měl pěkný záběr na goučku.

Přichází kopec a já zkouším holku docvaknout. Kopec napálím
a sice ho vyběhnu poměrně rychle, ale nahoře mám jazyk na vestě a tuhnu jak
veka. Naštěstí mě navrchu dobíhá Šůchyn a Bejk. Bejk na mě houkne ať se za něj
zavěsím. Tak tedy jo. Zkouším to. Sice to bolí, umírám u toho, ale visím za
nimi až do seběhu. Tam Šůchynovi utíkám (má kratší nohy) ale mě zas cuká Bejk.
Je nás tam ale jako much, tak zas po singlíku visím za někým jiným...

Dlouhá louka kde musím zapózovat do foťáku, ale málem si u
toho rozbíjím hubu, a pak už jsme u chatek a odtud je už vidět opět cíl. Tady
je to do cíle z kopce nebo po rovině, tedy tady se jede na krev. V cíli
vypínám hodinky a je to z toho nakonec osobák o parník. 3 závody po sobě
jsem se pohyboval časem nad 27 minut, teď jdu ale za 25:29.

No nic, párkrát vydechnout a šup ke stojanu pro medaile a
rychle rozdávat na krk závodníkům co dobíhají. Mezitím si odskočím na jeden
jediný masový štrůdl což je moje jediný jídlo a že toho bylo. Ale i tak se
všechno snědlo a ještě toho bylo málo.

Za chvíli už dobíhají poslední závodníci, tedy holky se
vrhnou na vypisování diplomů, Pavel zahodil pistoli a chopil se mikrofonu a
jdeme na vyhlášení.

No a tím nám to končí. Uděláme si nějaký selfíčka, pokecáme
s kámošema a jde se ten náš cirkus odklízet.

Tedy vše složit, naházet do dodávky a aut a následně to zase
doma složit do baráku.

Doma jako tradičně s Foresťákama dáme pivo a guláš a
trochu pokecáme.

Tím to všechno končí, ale zase za 14 dní máme F2 duatlon,
tedy ne na dlouho :-)