Forestova šestka vol.3 říjen 2015

Letošní říjen byl dějištěm už třetí Forestovy šestky, tedy běžeckých závodů na 6km, které pořádám s Olu a také našimi kamarády (protože bez pomoci ostatních by to nešlo). Ono se vlastně poprvé neběželo na 6km, ale jen pět, protože nám nějak stará trať nevyšla J v druhém ročníku se už běžela nová trať a letos to bylo naprosto to samé. I do budoucnosti změnu neplánujeme. Jen kdyby to šlo, tak chceme pro vytrvalce přidat jednu delší trať, s tím, že tato se zachová. A to hlavně proto, páč se nám stávající trať strašně líbí, a dle vašich reakcí se líbí i vám…tak proč to měnit J

Můj původní plán súčastí na závodech byl:

První Forest 25 lidí  (nakonec bylo 24 lidí)

Druhý Forest 50 lidí (nakonec bylo 46 lidí)

Třetí Forest 75 lidí

Pro letošní rok se udělala jedna zásadní změna (dle mě naprosto super) a to registrace předem. Dopředu to je levnější, dostaneš na startovní číslo svoje jméno a hlavně my jako pořadatelé máme jasný přehled na kolik lidí se máme připravit. Registraci jsme otevřeli už v létě a postupně tak zvali na jiných závodech jiné sporťáky. Ať už běžce nebo triatleťáky. Startovka se celkem rychle plnila a 14 dní před závodem cinkla stovka. Tím se i mé obavy trochu navyšují, protože stovka už sebou nese spoustu závazků. Ať už je to dostatek místa na parkování, dost účastnických medailí, hodně jídla po doběhu, nějaké to zázemí, atd.

V neposlední řadě i mít dobře označenou trať aby nám nikdo nebloudil. Trať není na odbočky těžká, nicméně přeběhnout odbočka se dá snadno. Loni, kdy nám nějaký chatař strhal polovinu značení na trati jsem raději trať vyznačil sprejem na zem. Po pár deštích to zmizí a pro běžce je to příjemnější.

Den před závodem už je vše nachystáno, tedy krom dřevěné toiky na které pracuji polovinu soboty J

 

V neděli brzo ráno tedy vyrážíme s Perym označit trať. V 9 ráno jsme zpět. Rychle postavit stany a udělat zázemí pro běžce a prezentaci. V 10h ráno je vše okolo zázemí ready a já znovu usedám na kolo a jedu prohlídnout trať, zda nám někdo nesundal značení. A také prohlídnout jedno místo (u vysílače), kde je schodou okolností také závod- branný. Tedy střílení vzduchovkou, lukem, házení míčem na terč atd.   Zde samozřejmě musíme značit vše znova, protože nám to tam poničili a zašlapali, ale nic hrozného.

Pak rychle zpět do prostoru startu. Připravit pár věcí. To už hodinky ukazují 8 minut do startu, tak mažu do baráku rychle se převléct do suchého a hlavně běžeckého J

Přesně v celou dělám krátkou rozpravu se závodníky, kterých se na startu sešlo bombastických 108. Rozprava se daří, a občas tam šoupnu nějaký vtípek, tak snad jsem lidi před startem zbavil nervozity. Já na nervozitu ani nestíhal myslet J Bohužel se trochu vytratilo to kouzlo malého závodu, tak jsem ani spoustu kamarádů neviděl, natož abych si s nimi potřásl rukou. Nikču Haškovou jsem zahlídl jen z 50 metrů jak nám ochcávala stromky, Malouna jsem viděl na fotkách až druhej den po závodech, holky Hanzlíkojc jsem viděl asi na sekundu a třeba Zemiče jsem zahlíd jen díky tomu, že má dva metry J

Po rozpravě se jde hned na start. Radka nám to pěkně poctivě odpočítá  a už se startuje. Samozřejmě to ze začátku všichni rvou – přesně tak jak to umí Jarda Cukřík. Pár lidí předběhne našeho Keňana a předvodiče Peryho, kterej to dvakrát vyhrál, což on si nenechá líbít a kluky hned okřikne, že takhle tedy ne J

Nicméně Dave Lukáš to odpaluje skoro sprintem. Všem v hlavě běží, že to musí bejt magor a že mu dojde, jenže tomu klukovi mladýmu nedošlo a ten náskok co si udělal na prvním kiláku si udržel až do cíle a stanovil tak nový rekord tratě na 23:06. Já se ještě zkraje držím první party, ale v kopci mi utíkají a já se pomalu ale jistě propadám místo po místu dozadu. Na otočce na 2,5km se už držíme ve stejným složení a já dobíhám na krásném 15.místě. Hlavní cíl nenechat se předběhnout ženskou jsem splnil a do TOP20 jsem se taky vešel.

Hned jak doběhnu do cíle už jdu pomáhat časomírům, protože občas to tak mají těžký. To když třeba doběhne několik lidí najednou, nebo mají třeba číslo schované pod bundou (pro příště asi nebudeme dělat to samolepkový číslo, protože né každému dobře drží – mě drží perfektně).

Spočítat co nejrychleji výsledky, napsat diplomy a šup na vyhlášení.

Letos vyhlašujeme muže, ženy, to samé i v kategorii 40+ a pak také všechny děti. Do toho tu máme nejstaršího a nejmladšího závodníka a jako tradičně šneka závodu, tedy toho kdo doběhl poslední.

Letos nejmladší 11 letá holka a nejstarší 72 letý pán!!! Tedy rozdíl 61 let! J

Po vyhlášení trochu pokecání. Pak si říkám, že si dám upečenou buchtu a hle – občerstvovačka vymetená. Ani jídlo, ani pití. Na tom musíme do příště zapracovat. Ještě že mám doma kotel guláše, který tradičně děláme pro pořadatele…

Další ročník Forestovky hodnotím velmi pozitivně a hlavně z malých nedostatků si beru velké ponaučení do budoucna, protože to chci dělat jak nejlépe to umím. Byl bych rád když se k nám budou lidé vracet a bude se jim u nás líbit.

Vaše smsky a maily po závodě mě přesvědčují o tom, že jdeme správným směrem a jsem za to rád. Už vyhlížím rok 2016 a s ním další závod, který připravujeme zhruba na konec března.