Forestova 14ka 15.5.2016

Tento terénní běžecký závod byl v našich hlavách už více než rok a až teď se nám ho podařilo uspořádat.

Trať, kterou standartně běhám při delších tréninkách byla osvědčenou kvalitou. 14km v lesních a polních cestách, občas kopeček, občas seběh a cestou dva pěkný singlíky. Žádný asfalt. To mám rád. Čas na této trati nikdy nebude nejrychlejší, ale za to si to všichni užijí.

3 měsíce před naplánujeme termín (už je klasikou neděle-je volněji a my máme celou sobotu na přípravy).

Lidí tentokrát moc nezveme, cíl je 50 dospělých plus nějaké děti. Ano, tentokrát chceme poprvé vyzkoušet i závody dětí. Nemáme s tím zkušenosti, ale víme, že v dětech je síla. A je třeba podporovat k běhu. I proto se snažíme pro děti mít startovné grátis a každému děcku dát něco pro radost. Proto každý dostane medaili, každý diplom a každý ještě tatranku, aby doplnili to co vypotili při běhu J

Dospělých máme nakonec 64 kousků, dětí 39. Celkem tedy 103 závodníků, což je hodně slušný.

Značení tratě je úplně jiné než na šestku. 14km jen tak neoznačíš, aby ti nikdo nebloudil po lese, tak to musíš udělat pořádně… Máme tam jeden přeběh  silnice, kde musí být cedule a 2 pořadatelé. Nakonec značení a uklízení tratě trvalo více jak 7 hodin. Peklo J

Start dospělých je v 11:00 a ihned po startu to vlčáci vepředu napálí, jak kdyby se běželo jen 5km. Já z kraje raději volněji (už mám v nohách to zmiňované značení tratě), chvíli běžíme s Bejkem a kecáme, ale pak už mi trochu cuká a já se za ním rozhodně neženu… Na „závodění“ bude ještě spousta kilometrů…

V prvním kopci se tak nějak chytám  Pavla Roma a Kristýny Junkové, Pavla nahoře nechávám trochu za sebou a s Kristýnou běžíme víceméně celý závod spolu. Já jí předběhnu vždycky do kopce, ona mě zase předběhne neskutečně rychle z kopce. A to jsem si myslel, že z kopce běhám celkem rychle. Po neděli si to už nemyslím.

Na 5 a 8km občerstvovačka, kde až na tom 8km do sebe hážu trochu jonťáku a mastím dál.

Cestou ještě potkáme dva kluky, ale už se pořadí moc nemění. Tedy vlastně celý závod běžíme zhruba 50-70 metrů za Evou Potůčkovou. Na šestce jí vždycky předběhnu, ale tady se na ní necítím. Jsou i místa, kdy jí prostě nevidím a tak si říkám, že tentokrát mi nandá. Když ale běžíme posledním singlíkem (2km před cílem), tak se k ní dostávám na zhruba 30-40metrů a říkám si, že by bylo fajn tu holku zas předběhnout.

Jako deja-vu jí předbíhám na úplně stejném místě jako při březnové šestce, tedy cca 300m před cílem. Ale tentokrát si říkám, že tuhle sympatickou ironmenku předbíhat nebudu a až do cíle běžíme vedle sebe a trošku pokecáme. Přidává se k nám i Marek Mráz a do cíle běžíme ve třech. Není o co sprintovat, ikdyž nás fanoušci a pořadatelé hecují ať si to rozdáme J

V cíli si dám výbornou buchtičku, trochu čaje, zaplácám závodníkům a rychle skáču do auta, abych uklidil občerstvovačku na trati. Rychle zpět a připravit vše na vyhlášení.

Vyhlášení veselý jako vždy, děti šťastný, dospělý se také pobaví… tak se mi to líbí.

Ohlasy po závodě jsou super, tedy za rok touhle dobou na Forestovo 14ce ZDAR! J