F113 poloviční ironman na vlastní trati

Letos v zimě jsem si vzal do hlavy, že bych chtěl dát
letos dva ½ ironmany. Nejdřív jsem dostal jako dárek startovné na Challenge
Praha, tím se tedy polovina splnila. Jenže s druhým byl prostě problém.
Buď jsem měl něco kratšího a oblíbenýho kousek od baráku a nebo měla svatbu
jedna ze tří holek od nás z týmu, kam jsem vždy šel a se závodem se to
neslučovalo.

Tak mě začala nahlodávat myšlenka, že si udělám vlastní mini
závod s tím, že si o dovolené, či na konci prázdnin odjedu IM na nějaké
vymyšlené trati a pozvu k tomu třeba 6 bláznů, kteří do toho půjdou se
mnou.

Jenže pak jsem přemýšlel nad Perym a jeho svatební veselicí a
napadlo mě - dyť ten kluk vůbec nechlastá, tedy zajít se ožrat není pro něj
(jednou si dal u mě 4 piva a pak mi házel flašky s kečupem po celý
zahradě) :-)

Tedy nápad je jasnej - uspořádat to Perymu jako rozlučku se
svobodou. Pozveme lidi, vymyslíme tratě a to vše na tajňačku aby to ten kluk
nevěděl s tím že mu to řekneme nějaký den předem.

Vyšperkujeme to ještě přenádhernýma medailema vypálenýma
z nerez plechu, k tomu účastnické triko.

Tedy nakonec z akce pro cca 6 lidí se nás ten den schází 27 statečných. 11 lidí jede celého a zbytek jede štafety.

Plavání naplánované na Boleváku a mezi kaprama plaveme 1800m. Sice člověka občas polechtá řasa, ale nic hroznýho.

Následuje silniční kolo z Plzně směrem na Oboru-Plasy-Žihle-Mladotice-Krašovice-Horní Břízu a končíme v našem Záluží, kde se odkládají kola do depa.

Běh jsem si říkal, že uděláme něco na 21km, jenže znamenalo by to náročné značení tratě a tak nakonec si dáváme 3x trať F6, plus nějaký ten metr = ve výsledku je to téměř 20km.

Za mě osobně je to celý naprd. 12 dní před si píchám při Kiwi
triatlonu velkej hřebík do nohy, respektive do kosti pod bříškem palce. 12 dní
tedy neběhám, já vlastně celou dobu skoro ani nechodím. Bolí to jak čert.
Naštěstí se to den před trochu uklidní a já jdu do závodu s tím, že
plavání a kolo a dám a běh zkusím a v nejhorším vzdám.

Den D je tu a my se v 13hod soukáme na břehu Boleváku do
neoprenů, uděláme foto a jdeme na to.17 statečných.  Čekají nás dva okruhy. Já ze začátku na čele,
pak chvíli bok po boku s Janou Brantlovou, pak za jejíma nohama a na konci
prví čtvrtky už má na mě náskok jako prase. Na otočce si počkám na Radka
Švajcra a vyvážím se za jeho nohama. Vím že ten pacholek je rychlej a je dobrý
na něm viset. Jenže rychlej je, ale von je taky i slepej. Místo aby plaval tam
kam má, tak nás táhne na ostrůvek a my si zaplaveme o pěkných x metrů navíc. Do
třetí čtvrtky si zase počkávám na Jelena a jeho teplou čepičku, kterou vidím
kousek za sebou a raději se vezu za ním. Ten snad nebude tak slepej. No z vody
lezu asi na 4 nebo 5tej.

Přehodit věci na kolo a šup na něj. Vyrážím stejně s Radkem
Švajcrem (ten se flákal 6 minut v depu). Radek to bere po chodníku a já
zmatkuju po silnici, což je delší a pomalejší. V kopci na Bílou horu ho
chci dohnat ale chytá mě křeč do stehna jako kráva. Říkám si hned ouuuu
doprdele! Na 1km?? Na Bíle hoře tak zastavím na krajnici a 2 minuty
rozdejchávám křeč...a přemýšlím jestli to vůbec jet, protože to bude utrpení.

Naštěstí křeče ustupujou a já raději pomalu, ale jedu směr
Zruč, Česká Bříza, Obora. Z dlouhýho sjezdu k Plasům jsem naklepanej
jako řízky. Sjíždí se nás tam docela i parta - Lukáš Hirman, Jindra Volný, Vojta
Šmíd ze štafety a za chvíli dotáhneme i Radka. Tedy aspoň se kecá, klasický
chlapský blbiny... a čím více se blížíme k Žihli, tím víc se mluví o pivě.

S Radkem jsme se domluvili že u místního vietnamce dáme
studenou Plzeň. I ostatní kluci souhlasí a tak ve čtyřech zastavujeme a
kupujeme každej jeden kus. Mezi tím dorazí Pašerák a Tom Friedl s Kristínou
a chvíli za nimi Tea. No zdržíme se 15 minut a pak jedeme dál.

V nekonečným kopci nad Manětínem máme další pitnou
zastávku, kde čeká se studenou petkou a skleněným půllitrem doprovod dvou oslů -
Lukáše a Pavla.

Bohužel je pro mě ten asi 6km kopec smrtící a s nikým se
neudržím a zbytek do cíle (asi 25km) si musím odkroutit sám. A že to bolí...

Do Záluží přijíždím už koženej a v klasických stavech - úpal, dehydrovanej a na blití.

Asi 10 minut se v sedě a s pivem v ruce rozmýšlím,
jestli dát ještě těch 20km běhu a protože mi někdo řekne, že bych pak nedostal
medaili, tak tedy do toho jdu :-)

A je to vlastně doslova chůze :-)

Ne, po rovině a z kopců běžím, do kopce neblbnu a v klidu
je vyjdu. Mezi druhým a třetím kolem dám opět 15minutový pauzy. No co budu
povídat. Je to hrozný, je to utrpení, bolí to...ale lidičky okolo jsou super,
podporujou, smějou se a to člověka nakopává.

Tedy nakonec to nějak dobelhám, vlastně téměř předposlední.
Za mnou byla už jen Adélka a Pašerák, kterej jedinej vzdal...

No čas lehce přes 7 hodin je hroznej, ale já si dělal ty
pauzy fakt obrovský a kolo bylo v docela kopcích.

No ale zážitek to byl dobrej, lidi si to chválili a účel to
splnilo. Dokonce jsme pak ještě něco pobumbali. V šesti lidech se sedělo
minimálně do 2hod do rána.

Takže už si piš do deníčku F113 no.2    5.7.2017 (ve čtvrtek na státní svátek).