Czechman 2016 halfironman Pardubice

V roce 2015 jsem tento triatlonový svátek okusil poprvé a vzhledem k tomu, že jsem to sice dal, ale málem jsem tam umřel, tak už v průběhu léta 2015 mi v hlavě zrála myšlenka na to, že se tam vydám znovu a svůj výsledek/dojem napravím.

Když se koncem října 2015 znovu otevřela registrace, tak jsem moc dlouho neváhal a jak to šlo, hned jsem se přihlásil…

Startovný nám zvedli z 1600,- na 2000,-, což byla změna rapidní a podle mě suma neskutečná, ale závodníci si to asi nemysleli, protože už v polovině listopadu bylo vyprodáno.

Kurva – půl roku dopředu vyprodáno?! A za dvojku? Milión dvěstě čistýho jen na startovném, plus peníze za štafety, peníze od sponzorů…  No to je džob snů.  Je tedy fakt, že závody jsou uspořádány super – na každým koutu pořadatel, rozhodčí, dostatečný počet lidí všude, aby vše odsejpalo a je taky fakt, že dostáváme nějaký dárečky.. (plavecká čapka, ručník, batůžek a finisherské triko), ale i tak tenhle závod s startovným, benzínem, ubytováním, jídlem, atd vyjde tak na 3500,- což je drahá sranda.

Můj plán byl, že od listopadu do května najedu tak 3000km na kole a budu běhat co to půjde. Plavání jsem nechtěl tolik hrotit, protože neplavu nějak zle a navíc mám posledních několik měsíců po delším plavání bolavý rameno… a co hlavně, po každém plavání snad alergickou reakci na vodu, protože po každém plavání mám brutál rýmu cca 10 hodin od doplavání. Plavat chodím ráno před prací, tedy k večeru už vždy dobrý. Takže letos jsem to plavání fakt flákal. Nejvíc jsem se zaměřil na běh. Jednou z motivací také bylo, že se do FG týmu přibrala Barča Šturmů, která mi v lednu děsně naložila a to já nechtěl jen tak nechat a do března jsem se dostal na její úroveň. Nebo aspoň už zvládl vždy za ní vlát J J no a kolo neklaplo a najel jsem málo, malinko… jen cca 1200km, což je děsná bída.

Taky jsem se prvního ledna zvážil, a zjistil, že zas vážím 101kg, což je špatně. A proto jsem si dal závazek, že do Czechmana zhubnu na 92kg. Za 5 měsíců. Plán jsem si pak upravil, protože jsem se přihlásil na svůj první maraton (ještě k tomu v těžším terénu) a proto těch 92kg mělo přijít už na začátku května..

Jednou z věcí, které k tomu měli pomoct, bylo i to, že jsem od ledna začal chodit kruháče a běžecké kruháče, kde mě honila Deny. A né málo.

Když v koncem dubna hlásila váha 92kg, tak jsem byl spokojenej. V polovině května jsem už ale byl na 89kg. Což sice bylo pod plán, ale aspoň se člověk nemusí tahat se zbytečnou vahou. 

Týden před IM už vysazuju tréninky, sice ve středu ještě běžím závod na 10km, ale to si dávám s Olu jako její vodič a tedy běžíme pomaleji… trochu i něco naspím. Taky půjčím karbonový kola na svojí silnici, aby to trochu jelo a v pátek nahážeme s Olu věci do auta a jedem…

V pátek kolem 18hodiny jsme na místě. Zrovna končí plavecký závod, lehce kape a my si dáme pivko a pak se jdeme zaregistrovat ať to nehrotíme ráno. Pak ubytovat do Chrudimi, další pivko a hurá na kutě J

Ráno klasicky něco nacpat do žaludku, pořádně pít, nacpat do sebe nějakej hořčík proti křečím,  hlavně všechno sbalit a na nic nezapomenout. Trochu nervozity jako vždy..

Na místo dorážíme před 10h ráno, depo je do 11h. V klidu vše připravím, juknu kudy se vybíhá z vody ke kolu… přeci jen tu je 700 lidí a nějaký štafety. Tedy 700 kol J

V 11:45 se navlíknu do neoprenu a jdu raději do vody, vybojovat si nějaký lepší místo na startu, abych nebyl jako loni uprostřed a nedostával tak KO knockouty. Začíná bejt docela horko a to raději nechci, ať se vyhnu křečím.

Ve vodě už je nařachnuto a o každý místo se bojuje. Lezu až na kraj ke krajní ohraničovací bójce. Před startem musíme stát u břehu a až minutu před startem nás pouští na hranici startu dál od břehu a to už začíná loktovačka…

12:00 bum a výstřel. Dostávám jednu rychlou z leva tak radši rychle pár temp, abych se prodral dopředu. Pár lidi se mi snaží lézt po zádech, ale naštěstí to brzy přejde, já se dostanu na kraj balíku a plavu si to svoje.  Plavání k první bójce na 700m mi přijde nekonečný, ale to k té druhé je snad 100x delší. Zhruba v půlce závodu si dám chvilku znakem, abych dal trochu odpočinout bolavýmu rameni. Před druhou otočkou si dam chvilinku rychlý prsa, abych trochu protáhl jinak nohy, protože voda moc teplá není a trochu mi ty chodidla tuhnou. Za druhou bojkou už se plave k cíli, tedy už veseleji. Za chvilku je to tu a já už koukám na dno a lezeme ven. Při výběhu na koberci zahlídnu Olu a Lišáky, který přijeli zafandit. Hodím na ně úsměvy, zamávám a mastím do depa. Rychle ale opatrně svlíknout neopren. Minule mě už při svlíkání chytla křeč do lýtka.

Ve vodě jsem byl nakonec 33:24, což je víc jak o minutu zlepšení. Kdoby to byl řekl, když jsem loni trénoval vodu 2x tolik než letos.

V depu klasicky trochu zmatky a musím se vracet, ale nic hroznýho. Rychle nandat helmu a boty. Hlavně helma je základ, protože za tu dávají rozhodčí, kterých je tam mraky, nekompromisně ihned kartu a tu nechceš J

Doběhnout na silnici a za čárou depa naskakuju na kolo. Přede mnou je 90km na kole, tedy nekonečný šlapání po místních vesnicích. Loni jsem jel kolo 3:20 a ikdyž jsem si cíl nedával, tak jsem v hlavě měl, že bych ho chtěl za 3hodiny dát.

Kolo se jede ve dvou 45km okruzích. Není na něm nic. Pár otoček, opravdu mírné zvlnění, nic hrozného.

Jako vždy mě na kole (hlavně ze začátku) předjíždí desítky lidí. Z vody lezu na konci první čtvrtiny, tedy všichni slabší plavci mě na kole drtí… není to tak hrozné jako loni, ale i tak jsem na kole jeden z nejslabších z celého startovního pole.

Na kole se snažím hlavně nalejvat jonťákem a každých 20min dát něco do bříška. K čáře ukončující cyklistický závod se dostávám přesně za 3 hodiny, tedy můj cíl splněn. Průměr 30km/hod je na mě ideální. Zatím na víc nemám a nemá cenu se zničit na kole, když mě pak čeká ještě 21km běhu.

Rychlý depo, kde jen zahodím helmu a přezuju boty. Vezmu raději další magnézium a běžím. Ze začátku mi ještě stávkujou hodinky a tak je po chvíli házím Olu. Na běh se cítím, ale raději sám sebe brzdím, protože hlavní je nedostat křeče. Trpím na ně opravdu hodně a to je to poslední co chci mít. Loni jsem půlmaraton protrpěl v ukrutných bolestech a tak letos vybíhám s námořnickou rozvahou..

Trasa běhu je na Czechmanu neskutečně nudná. Je to obrátková trať, kde běžíš vždy strašně dlouhý roviny a na konci roviny se otočíš okolo kuželu a běžíš zpátky. Tragédie. První ze dvou kol běžím opatněji tak, abych pošetřil síly s tím, že v druhé půlce to zkusím trochu rychleji. Žaludek z gelů už mám celej rozhašenej. A nejsem sám. Ke konci prvního okruhu mě dobíhá Kristína Lapinová, Slovenská jednička, která to letos běží na druhé místo. Dobíhá mě se slovy – „Já budu grcat“. Tak skáču k pangejtu a řvu na ní – hlavné né na moje záda… J To na začátku druhého kola zas týpek přímo přede mnou běží z kopečka, ani nezpomalí a za běhu hodí šálu jak z bijáku. Ani nezpomalí, jen lehce otře hubu a běží dál…

Po 11km už začíná bolet víc moje zadní stehýnko, únava je horší a horší. A k tomu ještě ty rovinky. Na 15km už sotva šoupu nohama a vím, že žádný zrychlení už nepřijde J

Cíl už se blíží a já vím, že letos to dostanu pod 6 hodin, tedy spokojenost. Na cílovém koberci už mi jde husí kůže po těle a tak, ač celej bolavej, tak tam střihnu svojí tradiční cílovou hvězdu (ač v značně znetvořeném stavu) J Odměnou mi je křeč do stehna J medaili na krk a šup do studený vody v pískovně trochu schladit svoje zhuntovaný a slaný  tělo.. 

Čas 5:52 je o 1hodinu a 7minut rychlejší než loni.

Po závodě ještě vyzvednu finisherský tričko, dám si limošku a trochu těstovin, trochu pokecám s Šůchynem  a vyrazíme domů. Olu kousla 5 piv, tak si to domů pěkně odřídím J ale krom bolavých zad jsem celkem ok a zmrzlinka a hambáč na mekáči za Prahou mi zvedá náladu J

Takový byl můj Czechman 2016. Už vím, že příští rok ho nechci. Ironmanskou půlku chci příští rok opět dát, ale najdu si nějaký levnější a komornější závod, který bude mít i zajímavější trať… Díky všem za podporu a to hlavně Olu J