Czechman 2019 potřetí
Na Czechmanu v roce 2015 jsem se ½ ironmansky odpanil, byť tehdy to byla velmi bolavá premiéra. O rok později už jsem si trochu spravil chuť. V roce 2017 jsem si dal Challenge Praha a F113 ironman. Loni Hopman a F113.
Už na podzim 2018 jsem se rozhodl, že zkusím do třetice štěstí na Czechmanu a přihlásil jsem se. S tím že pořádně potrénuju a na CM zkusím nějaký pěkný čas.
Jak jsem si dal za úkol, tak jsem plnil. Od podzimu jsem se do toho opřel a hlavně v bazénu a na kole jsem potrénoval daleko více než předchozí léta, kdy jsem převážně jen běhal..
Předchozí roky jsem vždy od podzimu alespoň jedno zranění které mě na nějaký týden vyřadilo. Předloni něco s chodidlem, loni jsem si natrhl zadní stehno když jsem běžel závod s ATB. Letos šlo letos hladce. Odpláváno cca 20km měsíčně (tam se už moc stejně nezlepším a ještě můj souboj s alergií na chlor), na kole jsem odjel vždy kolem 500km/měsíc a na běhu vždy přes 200km/měsíc. K tomu občas i jiná aktivita, tedy jak už jsem psal. Vše šlo hladce… až do května
Přes zimu jsem dal i nějaký závod, jako třeba vánoční maraton, asi 4 aquatlony, několik duatlonů kde jsem urval i nějaký bedny.
Jenže pak přišel začátek května. Já jel nějaký duatlony, kde jsem trochu vymrzl a zmokl (ano, v tomhle termínu nám padal na duatlonu sníh :-) ) a do toho jsem běžel v nic moc počasí tréninkově 20km s následným kolem a pak jsem ulehl. Nejdříve to vypadalo na nějakou rýmičku či kašlík, jenže bylo to furt horší a tak jsem asi po 10 letech navštívil svého lékaře a vyfasoval ATB na angínu, která mě brutál složila. Tak zle mi hodně dlouho nebylo. Taky jsem měl největší tréninkovou pauzu od doby kdy jsem se začal hejbat.
Tedy prakticky celý květen jsem nic nedělal, jen ke konci měsíce jsem se párkrát úplně volně vyklusal a asi 2x byl na hodinu na kole. Kachlíky v bazénu ani nevím jak už vypadají :-) No a pak jsem tohle vše zabil dvojákem na Seals runu (kde jsem sice byl na bedně) a Králi Šumavy.
.jpg)
No CM je zde, už není co natrénovat, spíš zkazit, a tak poslední dny před CM už vlastně nic nedělám.
V pátek den před absolvuju 7 v autě a karavanu, což mi pěkně nakousne záda, ale jsme tu. S mýma svěřencema (Karlové Martin a Jakub) máme sraz na místě, přidává se ještě Renča, Radek a Pich. Zajdeme večer na dlabanec a dvě piva…
Ráno klasika, taková ta předzávodní nervozitka. Já se jí snažím trochu vyhnout a nakonec se mi to i daří… v klidu se připravím, v klidu depo, jídlo, toaletky… dokonce se i v klidu 2hod před závodem oholíme, ať se nám ve vodě nelepí na fousy chaluhy :-)
Já tedy ještě těsně před závodem zjistím že jsem si nedal do pytle v depu ponožky a tak si pro ně ještě letím, díky čemuž mi Pich zmizí s opalovacím krémem, takže po závodě mám na zádech pěkný spálec z Bohdanečského sluníčka. No taky zapomenu na návleky na lýtka, což se nakonec ukázalo jako klukovina, protože ty křeče do lýtek jsem měl zase děsný…
Čtvrt hodiny před startem se soukáme do černé gumy. Na všech je vidět nervozita. Ani já nejsem vyjímkou. Kuba Čamek nám mizí už dávno, a tak beru Martina a jdeme spolu. Pár metrů rozplavat a pak ho beru ke kraji. Jsme úplně nalevo. Máme VIP místo, u mola. Musíme se sice pár minut před startem držet mola v hluboké vodě, ale nakonec jsme na startu v první vlně, hned vedle nás Vabrocha, Soukupa, atd.
.jpg)
Za chvilku startovní výstřel a já dostanu první kopanec od Vabrouška do hrudníku. Naštěstí je to na dlouhou dobu jediná mela. Místo na startu mám luxus, ale i tak si radši trochu naplavu víc bokem, ať si plavu v klidu sám… Bohužel tak v 65% plavecké části dostávám první křeče do lýtek a tak už nohama moc nekopu a tahám to víc rukama. Přesně u poslední otočky okolo bójky dostávám mega křeč do zadního stehna. Chvíli se tam pleskam, lidi mi lezou po zádech… skoro to vypadá že se utopím. Tak se aspoň obrátím na záda a nějak se dostanu bokem, než mě úplně utopí…
