Běh pro Exodus 11,5km a první flek!

Myslím si, že je snad i slušností každého napsat něco ozávodě, který vyhrál. Já moc často na bedně nejsem, a když už, tak ne na stupninejvyšším.

Sobotu 18.9. mám v závodním deníčku už hodně dlouho,
protože Běh pro Exodus je ve vedlejším městě než bydlím, tedy coby kamenem
dohodil. Trať 11,5km slibuje, že se nudit nebudeme. Navíc trasa vypadá, že bude
celá v terénu a asfalt nebude. To mám rád.

 V pátek nám ale Ján Zákopčánik hlásí, že v sobotu mají přijít prudké deště. A taky že jo.
Už v pátek večer se ten pytel roztrhne a čije jako blázen. A nepřestane
ani v sobotu.

Olu se na závody samozřejmě nechce, ale vytáhnu jí sebou, ať
jde aspoň fotit. Nakonec se převlíkne do běžeckého a samozřejmě když už v něm
byla, tak si dala běh na 5km :-)

Já startoval nezvykle až v 12:30, tedy naprd s jídlem,
ale vydržel jsem to o banánu až do startu. A dobře jsem udělal. Před startem
nám občas lehce poprchává, občas to přejde a neprší. Asi to je i ideální na
běh. Aspoň se dobře dejchá. V 12:30 výstřel a my vybíháme na trať. Nakonec
nás i díky počasí na startu cca okolo 35 závodníků. Žádného známého běžeckého
rychlíka nevidím, tak si dávám cíl do 5.místa. Hned na první rovince to tedy
trochu napálím (rozuměj průměr pod 4min/km), abych byl ideálně první na úzké
cestě po louce. Louka je nekonečně dlouhá a hlavně mokrá :)
Tráva nám boty pěkně máčí a my čvachtáme... Na konci louky se lehce ohlídnu a mám
docela náskok na ostatní. Hodinky stále ukazují průměr okolo 3:40/km což je na
mě rychlý, ale první kratší kopec vylítnu, abych ten náskok stále měl. Na konci dalšího
táhlejšího stoupání se zas otočím a náskok už je 150metrů což je super. Proto
malinko zvolňuji, protože takhle to nemůžu hnát věčně. Rozhodně né na 11,5km.

Trať je super. Lesní cesty, luční cesty, občas šotolina,
občas jehličí, dost často louže a bahýnko... ale aspoň se nenudíme. A mě se to
takhle líbí. Nikdo to nemá jednoduchý.

Na 5km přibíháme na občerstvovačku, kde se juknu a náskok
stále dobrý. Tak se zastavím a v klidu si vypiju kelímek s vodou.
Před sebou máme dlouhej táhlej kopec a vzhledem k tomu, že už se blíží
pronásledovatelé, tak se loučím s lidma z občerstvovačky a jdu na ten
kopec. Za chvíli už za sebou slyším kroky a kluk za mnou se ani nenapil a chce
mě v kopci předehnat. Kruci. Čekal jsem že to udržím déle. Nejsem dobrej
vrchař, ale zkusím trochu přidat, aby mě nedocvakl. Naštěstí se už blížím k odbočce
na kopci a rychle pryč zase do lesa. Teď je to po rovině, tak protáhnu krok a
zkusím zase trochu zrychlit, aby mě kluk nedohnal... Je za ním ještě někdo a to
by nebylo faj. Naštěstí pak přichází delší pozvolný seběh z kopce, tak to
ženu co to jde... Naštěstí zase získávám nějaké metry navíc. Na 7-8km běžíme opět
kolem té samé občerstvovačky. Rád bych se napil, ale nejde to. Volají ať si jdu
něco dát, ale...houknu na ně, že to nejde a běžím dál. To už nějak dotluču. Na 9km
běžíme kolem motokrosové trati nad Třemošnou. Ani jsem nevěděl, že tam je. Za
ní je opět dlouhá louka, kde vidím, že náskok mám 200metrů. Tak si říkám, že to
už bude dobrý. Obzvlášť když je už vidět Třemošná jako na dlani.

Jenže na dalším kopci je borec za mnou na dostřel. Dupe za
mnou 40m a já to zas z kopce napálím co to jde, abych mu cuknul, protože
závěrečná skoro kilometrová louka je nekonečná. Kluka za sebou neustále slyším
a cítím, že to bude ještě boj. Naštěstí náskok mám takový, že nakonec nedojde
ani na nějaké sprintování do cíle a já si tak v klidu mohu proběhnout
cílovou páskou a hodit nějaké úsměvy do foťáku.

Je to super vyhrát, ale má to jednu chybu -  nemůžu v cíli dělat svojí oblíbenou
hvězdu :-)

Po závodě do suchýho, poslechnout k tomu muziku a teplej
párek a gulášovku. Pořadatelé super, trať na jedničku. Za rok se sem určitě
vrátím!