1 víkend – 3 závody

Léto pomalu končí, což mě sere, protože s tím i končí triatlonové závody a ty mě prostě baví.

Předposlední závody sezóny na mě z kalendáře blikají v nedalekých Šťáhlavic. Jezdí se tu už od roku 1983, tedy tradice. Už několikrát mě na ně zval Venca Kalina, ale až letos si Železného muže Šťáhlavic dávám. Ještě ráno nejsem rozhodnutý, jestli si dám horského a nebo silničního, proto tedy hážu do velkýho auta obě kola, věci a vyrážím. V hlavě už mám ale myšlenku že si dám oba.

U prezentace koukám na trasy, holky u prezenčky mě ujišťujou že horský kole je lehký, tak se přihlašuju na oba.

V Šťáhlavicích se ale nejezdí klasickým způsobem. Nemají tu totiž vodu. A tak přejíždím do Losiné, kde na mě kouká staré venkovní betonové koupaliště a pěkných 50metrů brčálově zelené vody. Ještě k tomu ledové jak prase, protože teploměr ukazuje 9 stupňů.

Přihlásíš se, dozvíš se rozplavbu a jdeš na to spolu s dalšími osmi borci. 300 metrů dávám za 4:51, protože voda je tak ledová, že se nedá ani nadechnout. Je to pátý nejrychlejší čas.

Přesun zpět k presenčce. Tam si můžeš vybrat jestli na kolo nebo na běh. Vím že budu po dvou kolech zničenej, tak jdu nejdříve na běh.

Na běh se už dělá horko, což zrovna nepotřebuji, sluníčko pálí. 6km běhu dávám za 25:20. Docela se běží dobře. S klukem co běžím celé ty dva okruhy samozřejmě v cíli závodíme J a tak si posledních 200 metrů dáváme sprintem.

Na pak se jdu převlíct na kolo, první si dám horský a zkusím ho napálit. Silniční pak nějak odšudlám – říkám si…

Horský úplně zadarmo nebylo, kort když jedeš 5km pořád do kopce J 17km tedy za 40minut, 50sekund.

V cíli jsem trochu vysátej, tak ač to letos vůbec nedělám, tak do sebe nahrnu gel a kousnu si jablka.

časový pres je ale už tak velký, že jen přehazuju číslo, měním kolo a sypu na silnici, abych se stihl vrátit v limitu konce závodů. Kolo zase není zadarmo, prvních cca 8 km furt do kopce směrem na Rokycany. Před nima se to stáčí na Spálené Poříčí a naštěstí začne trochu padat z kopce. Dojíždí mě borec na časovkovým speciálu, zkouším ho chvilku viset, ale jsem vysátej jak citrón, takže odpadám. 40km nakonec odjíždím s lehkýma křečema za rovných 1hod a 20minut.

V cíli klobása, jonťák a počkat na výsledky. V horském triatlonu jsem pátý, v silničním šestý.

Plán na neděli je jasný už delší dobu. S holkama jdeme na Plzeňskou hodinovku. Na novém atletickém stadionu na Skvrňanech se vše spouští desátou ranní. Nohy mám po sobotě jak kameny a při rozběhání myslím že umřu. Nohy jak v medu.

Organizace fajn, povrch pěkný. Na tartanu jsem nikdy nebyl. Akorát poměrně málo lidí. Asi něco okolo 30. Ale zase se na tom ovále neumlátíme. Já ale marnost nad marnost. Předbíhají mě ženy, děti i starci J

Za rovnou hodinu výstřel a já mám naběháno 11514metrů. Průměrná 4,10min/km je docela v pohodě po té bolesti nohou.

Olu v kategorii první, Vlaďka třetí a její Petr na třetím fleku.