Pilsentrail Radeč

Když kluci z Pilsentrail vypsali třetí ročník jejich
seriálu rozhodně jsem si řekl, že jdu do toho.

Na podzim jsem si při vlastních závodech uhnal zranění
pacičky, a listopadovou Radeč tak musel oželet. O to víc jsem se letos těšil.

Měl jsem tedy v plánu odstartovat sezónu maraton na
Krkavec, což mě udělalo trochu čáru přes rozpočet. Termín těchto dvou závodů je
prohozený, tedy na maraton na Krkavci si budu muset počkat do 11.11.

O maratonu na Radeči jsem měl jasno. Tady je to 48km a
v docela drsným terénu, tedy tady maximálně půlku. Ta stačí až až. Tedy
registruji půlku, se mnou z týmu jdou i Olu, Palačinka, Bára a Tea
s Ájou nakonec "jen" 7,5km.

Celý týden jukám na počasí abych věděl jestli v sobotu
poběžíme v pláštěnce a nebo tílku a nakonec koncem týdne hlásí, že bude 22
stupňů a sluníčko. Tedy tílko. Nakonec jsem i při závodě přemýšlel i to tílko
sundat, ale nebyl na to nějak čas...

V sobotu ráno razíme v autě plném Palačinky,
Teodory, Olu a Hanky Hanzlíkové směr Volduchy. Uvítá nás plný kemp lidí
v běžeckých hadrech, skoro už není ani kde zaparkovat. Pozdravit kámoše a
šup na registraci. Tea ač strašně chtěla jít půlku, tak nakonec volí jen 7,5km.
Holka se nám nějak sype a tentokrát má špatné lýtka... Nicméně jí to nedělá
problém a 7,5km běh jasně vyhrává a to s náskokem o parník. Předběhne jí
jen jeden chlap.

My se vydáváme na trať v 11:30 a je jasné, že dneska
bude opravdu vedro. Občerstovačka na trati je bohužel jen jedna.

Na startu si plácneme s Foresťákama a jdeme na to. Já
ještě pokecám s Šůchynem, kterej mi řekne že to jde na pohodu, že se bude
dnes kochat.

Výstřel a už se běží skoro sprintem vstříc prvním kilometrům.


Sice vím, že nás čeká prvních několik kilometrů stále do
kopce, nicméně všichni to pálí, tak musím taky. I ten Šůchyn to žene jak
splašenej. Původně jsem říkal, že si to zaběhnu s Bárou Šturmů, ale nějak na
to nedojde. Sice se párkrát otáčím, jestli jí neuvidím za sebou, ale nikde jí
nevidím, tak se snažím docvaknout Šůchyna a jeho kochacímu tempu.

Šůchyn si vyhlédl mladou holčinu a za jejím zadkem pádí
ostošest... Zhruba na pátým km kde byla u hospody nad Těškovem předloni
občerstvovačka, tak mám žízeň jak nikdy, ale letos tu bohužel nic není. O
chvíli dál docvakávám holku, který už zase zdrhnul Šůchyn a tak nelením a jdu
před ní. O kilák dál přijde první stojka na kopec Radeč a já si to pomalu cupu
do kopečka. Tady poprvé houknu na toho fousatýho zrzka jestli už se kochá, ale
jen něco zaremcá a zmizí za křovím. V tom kopci mě nasekají asi tři kluci
a ta holčina. Holt tahat 90kg do kopců není vůbec zadara... Nahoře ale vyhlídka k nezaplacení,
ikdyž je tu tak ostrej sráz že se člověk jen jukne, řekne si to je super a
mastí  pryč.

U vrchu ještě vidím Šůchyna jak se škrábe nahoru a opět na
něj houknu jestli se už kochá a volá na mě dolů že teď už jo.

Před dalším kopcem Brno se už dáváme tak nějak dohromady s mým
parťákem pro celej závod. Klukovi v oranžovým triku. Honíme se co to jde.

On mi do kopců utíká, já jsem zas rychlejší z kopců.

Na vrchol Brna mi ale trochu cuká a já mám trochu krizičku. Jsme
asi na 10km a nohy z těch kopců bolí dost. Tak si chci cucnout gelu ale
ten levnej šmejd mi praská v ruce a já celej zalepenej nadávám... gel ve
fousech, mezi prsty obou ruk, všude! Jen ne v puse :-)

Teď nás čeká dlouhej seběh z kopce v kamení. Valím
to co to jde, abych dohnal záda oranžovýho kámoše, ale v jednom seběhu si
udělám výron v kotníku kdy si klasicky šlápnu kotníkem o zem. Tak si zařvu
cosi o renaultu jako na lesy. Trochu to rozkulhám a běžím dál. Stejně bych tady
sám v lese nemohl nic dělat a stejně musím do cíle. Pod kopcem když už
konečně zas běžím, tak celou cestu zablokuje vejtřaska a já musím čekat půl
minuty než mi uhne... Když mám do této anabázi, tak je ale můj oranž parťák v nedohlednu.
Za mnou taky nikdo. Jen já sám a lesy...

Říkám si přidej vole, ať ho stáhneš aspoň na dohled.

U vyhlídky na Bílé skále kdy se běží tou samou trasou zpět
aspoň potkávám Báru, mávnem si. Je cca minutu za mnou.

Na občerstvovačce o kilák dál dolíznu gel, nechám si od pořadatelů
umejt zalepený ruce od gelu a protože vidím za sebou někoho přibíhat tak radši
mizím.

Po chvíli už vidím mýho parťáka kdesi v dáli před sebou
a já to snažím hnát co to jde abych byl k němu blíž a trochu jsem se
nechal potáhnout.

Na každý dlouhý rovince ho vidím blíž a blíž a tak hlavně
seběhy se snažím petelit co to jde...

Zhruba 2 kiláky ho pomalu ale jistě dobíhám, i když kluk
vůbec nechce... Já už vím že cca 1,5km před cílem se jde dlouho z kopce, tak
tady mávnu do foťáku Vencovi Fialkovi a přidám do kroku. No spíš je to tak
trochu metelení 3:30/km ale naštěstí mu utíkám.

Do cíle už dorazím tak nějak na autopilota, ale aspoň si poprvý
dávám letos v cíli svojí "hvězdu". Čas 1:50 je oproti jeden a půl roku
zpět zlepšení o 5 minut. Jsem za to rád, i když cíl v hlavě byl pod 1:50.

Baru chvíli za mnou v cíli a super jako druhá holka. Olu
si to dala s Palačinkou na pohodičku.

Slunce, gulášovka, pivečka, no pohoda to v cíli byla...
Tak 20.5. v Letkově zdar!