Letos první maraton - Pilsen trail Krkavec

Letos jsem se celý rok maratonsky flákal, protože zkraje
roku se mi do žádného nechtělo a třeba Baroka jsem se bál. Ale když se
Pilsentrail Krkavec přesunul na 11.11., tak jsem ani chvilku neváhal a právě
tento závod jsem si vybral jako letošní maratónský cíl. Tedy já mám ty cíle
dva-ještě maraton v prosinci, který chci po rovině zkusit za 3:45.

Ale zpátky ke Krkavci. Tady jsem si loni zkusil svůj
první maraton v životě a dal jsem ho za 4:26 a byl jsem celkem spokojenej.
Letos jsem chtěl zkusit jít pod 4:15.

Ale nepodařil se mi můj cíl sundat do závodu 4 kg a taky
jsem před závodem laboroval s boty. Staré jsem zjistil, že mám hodně
sešlapané a nové mi kauč Radek nesehnal. Tedy nakonec je sehnal ve čtvrtek a já
si je den před proklusnul. Taky moje nohy nejsou před závodem moc fresh. Den
před závodem mám nohy jako konve... Večer do sebe jako vždy nasypu krupicovou
kaši a ráno děj se vůle boží :-)

Večer jsem nestihl zabalit, tak to honím jako vždy na
poslední chvíli... a jakože tady je toho zapotřebí celkem dost. Jsou jen 3
občerstvovačky, tedy běžím s batohem. Tam hodím radši i lehkou pláštěnku,
kdyby přišel ten déšť, co slibují meteo. Jedna tyčinka, hroznovej cukr a
tablety na křeče, na který já fakt hodně trpím.

Ráno přijedeme 30min před startem na místo, tedy akorát si
vyzvednout nutné věci a připravit se na start. U mě nemá cenu se moc
rozběhávat, bude na to 40km :-) a stejně chci jít začátek hodně volně...

Kousek roviny na začátek, pak si vyběhneme kopec na Bílou
horu kde už pár lidí bloudí :-) 
následuje seběh do Doubravky a už tu máme první stoupání na Chlum, tedy
první velký kopec dne. V té nejprudší pasáži se vůbec nebojím přejít do
chůze, protože blbnout nemá cenu a běhu si ještě užijeme dost. Následuje seběh
do Bukovce, abychom si za ním zase vyběhli na kopec nad Berounku. Následuje
jedna z nejhezčích částí celého závodu-trail okolo Berounky. Úzká cesta
nahoru dolu klikatící se podél řeky. Trochu to klouže na těch hromadách listí,
ale je to tu krásný.

Na nějakém 9km mě dobíhá Lukáš Kolařík a až na
občerstvovačku na Dolanský most jdu za ním, tedy jeho čvachtajícím batohem. Ten
kluk si z toho camelu nevymačkal vzduch a tak se mu to tam bincá :-)

Na Dolanském mostu je občerstvovačka, tak si nacpu plnou
pusu rozinek a čokolády, vymáčknu Lukymu vzduch z batohu a už jdu lézt na
ten svah nad mostem.

Následuje seběh okolo zříceniny u Druztové a dlouhý běh
proti proudu zpět do Plzně. Po chvíli potkávám Šůchina, kterej si udělal něco
se zády. Mojí pláštěnku na zahřátí odmítl a že to nějak dopajdá zpět do depa.

Kus cesty pokecám s Markem Audesem.. a na trailu před
Malochovou stezkou špatně odbočuju a ztrácíme se. Stáhnu sebou dva kluky, což
mě mrzí. Navíc si seběhneme dolů k Berounce a zase si to musíme doběhnout
zpátky na kopec.

Někdy na 17-18km dobíhám zpátky Lukáše, kterej když mě vidí,
tak zakopne o pařez a už se válí :-)

Zpátky k Boleváku na 23km to nějak splužím, běžím tu
dlouho sám.

Na občerstvovačce ani nezastavuju, protože jsem si před
závodem zapomněl vypnout autostop na hodinkách, tak si jen naberu jídlo a pití
do rukou a za chůze a běhu to do sebe natlačím. Pěkně chleba se solí a k tomu
banána a zapít kolou.

Cestu okolo boleveckých rybníků na kolomaznou pec mě
vyplňuje Dalibor od nás s Třemošný, s klukem z Prahy. Kluk z Phy
se pochlubil, že jeho kámoš omarodil a tak mu řekl ať běží místo něj. A to asi
moc ten kluk neběhá. A tak si ještě v týdnu před zkusil dát dva
půlmaratony, aby se ujistil že to dá :-)

Na 30km potkám umírajícího Honzu, dám mu napít, protože
vypadá že je KO. Nahoru na Krk jdu celou dobu pěšky. Nohy mám už na hadry a tak
si nemá cenu na nic hrát. Tedy zhruba 2km v kuse jdu. Nahoře u
občerstvovačky se nás sejde asi 5, ale já opět nemohu kvůli hodinkám zastavit a
tak beru chleba se solí a colu a pokračuju dále.

Naštěstí mě čeká pár km po rovině a hlavně z kopce.
Tělo už bolí hodně a k bolavým kolenům se přidává ještě bolest v řitní
oblasti a to při jakémkoliv delším kroku. Trochu bych to popsal jak píchlej
pletací drát do prdele. Ale zase když tě bolí prdel dostatečně hodně, tak
necítíš kolena a bolavej krk. Je třeba na tom hledat něco pozitivního :-)

Cíl se už blíží a já už vyhlížím poslední kilometry.  Už vím, že svůj cíl 4:15 nedám, ale snažím se
aspoň být tomu co nejblíže, respektive si aspoň trochu vylepšit svůj loňský
čas. Nakonec je z toho 4:19 a já letos nedávám hvězdu, ale novinku "na
smrťáka".

V cíli je trochu zima, protože poslední hodinu nám trochu káplo... tak si zajdu s Olu do hospody na

polívku a radši jedu brzo domů umřít na gauč...

Druhej den vše bolí, ale trochu to rozhýbám na trenažeru a pak 1,5km plavání v bazénu.

Jen pro představu - za závod 1/2 ironmana sundám z váhy okolo 5kg, za maraton jsou to rovný 4kg.

Já je tedy zase za pár dní naberu...