360km aneb Vltava run 2017

O Vltavě jsem slyšel už při minulém ročníku a když se na
podzim měla rozjíždět registrace, tak jsem to před týmem nadhodil, jestli
nepojedeme a protože byla kladná reakce, tak slovo dalo slovo a my začínali
počítat ovečky. A hned brzy nás bylo 12 a tedy nic nebránilo tomu se
registrovat. V den otevření registrace ve 12:00 čeká Olu u pc a za pár
sekund je prvních 50 míst vyprodáno a i když to hlásíme hned, tak jsme asi až
85tý. Tedy místo 12litrů platíme 15 litrů. No co, ale jsme tam...

Bohužel nám vypadává už dopředu Vlaďka, která ještě kojí.
Neslavně to ani nevypadá ani s Ájou, která má bloklý záda, ale ta to
nakonec rozhejbe. Olu má zase těsně před operací a ta pojede rovnou z Vltavy
na sál :-(
No skvadra azura :-)

Všichni to jdeme úplně poprvé, tedy vůbec nevíme co nás
čeká. Start máme nakonec až v 10:15, tedy registraci udělá v pátek první
auto a zbývající dvě auta vyráží až v sobotu ráno podpořit Kačenku, která
vybíhá na svůj první úsek přesně v 10:15.

Jedeme pak podpořit ještě na 3 úseky, ale pak už se
přesuneme do Černé v Pošumaví kde si dáme oběd a zrelaxujeme před startem
prvního úseku našeho auta.

Jako první jdu já. Čeká mě 14,4km a trojka obtížnost.
Rozběhat, protáhnout a už netrpělivě vyhlížím Áju kdy se objeví na kopci. Za
chvíli je tam a já vybíhám z Černé a mizím po asfaltce v dál. Před
sebou na dohled mám pár lidí a tedy úkol je jasný. Stáhnout jednoho po druhém.
V prvním celkem prudkém kopci cvaknu první dva a postupně dotahuju další..
Vše je zatím po asfaltu a já se snažím běžet jak to jde. Během prvních 6km
předběhnu 8 lidí, mě nikdo, ale bohužel už nemám ani nikoho na dohled před
sebou... A tak to je až do cíle :-)

14,4km, čas 01:04:19 a průměrné tempo 4:30/km. Trošku mě
překvapila obtížnost, kdy jsem čekal, že to bude trochu lehčí J  skóre běhu 8:0.

Dál si to odběhne Olu, pak Vašek už s čelovkou a vestou
a poslední úsek našeho auta dobíhá David už za plný tmy, aby předal opět Kačce,
která si to jde rozdat do lesa s divočákama :-)

My přejíždíme na místo našeho ranního startu, tedy do
Kolodějů nad Lužnicí. Tam rozbíjíme stan a pokoušíme se na 3 hodiny usnout. Já
fasuju místo, kde mám pod karimatkou kámen jako blázen a po "spánku" jsem víc
rozlámanej než před ním :-)
Ve 3 ráno už nás budí Olu se slovy "Vašíku vstávej, Lukáš už je na cestě". No
romantika jako prase...

Já balím stan, David se jde radši vysrat a Olu už se
převlíká do běžeckýho. Palačinka vybíhá vstříc svým ranním/nočním 15km a my v mlze
přejíždíme na další úsek.

Tentokrát jdu na svůj úsek až jako poslední z auta.
Pupen už svítí ostošest a já trochu přestřeluju oblečení. Dvě vrstvy jsou moc...
David mi předává co nevidět, že ani nestihnu zapnout hodinky a už běžím vstříc
prvnímu kopci. Před sebou mám čtyři vodiče a začínám stahovat jednoho po
druhým. Začátek opět jen asfalt, který se na chvíli mění v luční cestu,
ale pak už zase rychle asfalt... Tento úsek je 3,5 náročnost, ale mě přijde
paradoxně jednodušší než ten předchozí (jak kopcema, tak podkladem). Závěrečnej
prudkej stoupák do Kostelce nad Vltavou bolí, ale zabírám co to jde. Tedy né
zase tolik, protože má stolice po x tabletách hořčíku nepatří k nejpevnějším
a přeci jen si nemohu zamazat elasťáky :-)

13,4km, čas 01:01 a průměrné tempo 4:33/km. skóre běhu 12:2.
Zde mě předbíhá jeden letec a jeden kluk, kterému se ale držím v zádech celou
trasu.

Následuje přesun k Hradišstku, kde si cestou dáváme
relax v motorestu. Víceméně zde trochu posnídáme. Já třeba si tu asi na
20minut zdřímnu. Pak přejíždíme přímo k Vltavě a najdeme si hospůdku na
oběd. Sedíme přímo nad řekou, na terásce. Všichni si dáme smažák (rychlá
závodní strava) a malinovku a sledujeme jak probíhají první týmy a ladíme
taktiku. Pak přesun na kopec na předávku. Zde se dělají už dost kolony a ještě
i pořadatelé hlásí že jsou mezi prvním a druhým úsekem semafory, tedy zácpy.
Tedy necháme Palačinku čekat na předávce na Báru a už vyjíždíme napřed na další
předávku. Ještě že jsme vyjeli dříve, protože v zácpě jsme dlouho a tak na
předávku přijíždíme asi 3 minuty před tím než přiběhne Palačinka. Vybíhá David
směr Davle a my máme hodinu na přesun. Bohužel zde je zácpa ještě horší a my se
dostáváme na místo předávky asi 2 minuty před přiběhnutím, tedy Olu si nestihne
dojít ani na wc.

To už já se odvážím zpět na poslední předávku, tedy start 36
úseku. Čeká mě 7km ze Zbraslavi do cíle závodu. Mělo by to být už jen po
rovině, což kvituju, protože nohy jsou z předchozích běhů a hlavně z sezení
v autě rozlámaný a mám natažený stehno. Tentokrát volím na oblečení
triatlonku. Ta je lehká a vzdušná a protože je dusno jako v prádelně, tak
si jí hned po výběhu celou rozepínám.

Vypaluju vstříc k cíli s tím, že do toho dám vše
co půjde a zkusím nějaký čas stáhnout. První dva kiláky za 3:50/km průměr, ale
pak už trochu tuhnu a zvolňuji na něco lehce na 4min/km.  Předbíhám jednu dušičku za druhou, což je fajn
motivační. Poslední 2 km se běží už dlouhatánský rovinky  a to už moc lidí přede mnou není, tedy už to
bolí moc a snažím se to držet hlavou, když už tělo moc nechce. Těsně před cílem
ztrácím značení a chvíli hledám značení kudy seběhnout k cíli... ale to už
vybíhám na louku a zahlídnu celej náš Forestí tým. Ty na mě hned něco hulákají :-)
takl si je vezmu a běžíme společně do cíle VR. Trochu dojemný to bylo :-)
ale bolí mě tak nohy, že to člověk ani nevnímá, přes tu bolest :-)

7,09km, čas 30:00 a průměrné tempo 4:14/km. skóre běhu 18:0.

Trošku se v cíli pokecá, uděláme nějaký fotky a pomalu
zase mizíme k domovu. Já 2 dny neumytej, spocenej, bolavej a utahanej, ale
plnej zážitků na který se jen tak nezapomíná...

Tak Vltavo 2018 - těšíme se na tebe zas!